Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
Welcome a man of weak faith, but not for the purpose of deciding doubtful points.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
One man has faith to eat anything; but he whose faith is weak, eats only vegetables.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
He who eats meat must not despise the man who abstains; and let not the man who abstains judge him who eats; for God has received him.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Who are you just that judges the household-servant of another? To his own lord he stands or falls. And stand he will, for his Master has power to make him stand.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
There are some who esteem one day above another; there are others who esteem all days alike; let each other be fully persuaded in his own mind.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
He who regards the day, regards it unto his Lord; and he who regards it not, disregards it unto his Lord. He who eats meat, eats unto his Lord, for he gives God thanks; and he who abstains, abstains unto his Lord, since he, too, gives God thanks.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
For not one of us lives unto himself, and not one dies unto himself.
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
If we live, we live unto our Lord; if we die, we die unto our Lord. So then, whether we live or die, we belong to our Lord.
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
For this purpose Christ died and became alive again, that he might be the Lord both of the dead and of the living.
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
But you the abstainer, why do you pass judgment on your brother? Or you again the non-abstainer, why do you despise yours? For we shall all stand before the judgment-seat of God.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
For it is written, "As I live," says the Lord, "to me every knee shall bow, And to God shall every tongue confess."
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
So then each one of us shall give account of himself to God.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
So let us no longer pass judgment on one another; rather let this be your judgment, that no one put a stumbling-block in his brother’s way, nor any cause of falling.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
I know and am persuaded in the Lord Jesus that nothing is in itself unclean; but any food is "unclean" for one who considers it "unclean."
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
If your brother is continually pained because of your food, you are not conducting yourself any longer in love. Do not, by what you eat, persist in destroying a man for whom Christ died.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Therefore do not let what is right, so far as you are concerned, be evil spoken of.
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
For the kingdom of God is not a matter of eating and drinking, but of righteousness and peace and joy in the Holy Spirit.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
Those who are slaving for Christ devotedly in these ways, are well pleasing to God and highly commended by man.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
So then let is eagerly pursue the things that make for peace and the upbuilding of each other.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Do not, for the sake of food, be tearing down God’s work. All food indeed is ceremonially clean, but a man is in the wrong if his food proves a stumbling-block.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
The right course is not to eat meat, nor to drink wine, nor to do anything through which your brother is made to stumble.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
Have you faith? Keep it to yourself as in the presence of God. He is a happy man who does not condemn himself in that which he approves.
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
But he who has misgivings, and yet eats meat, is condemned already, because his action is not based on faith; and whatever is not based on faith is sin.
