Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
Him that is weak in the faith receive you, but not to doubtful disputations.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
For one believes that he may eat all things: another, who is weak, eats herbs.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
Let not him that eats despise him that eats not; and let not him which eats not judge him that eats: for God has received him.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Who are you that judge another man’s servant? to his own master he stands or falls. Yes, he shall be held up: for God is able to make him stand.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
One man esteems one day above another: another esteems every day alike. Let every man be fully persuaded in his own mind.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
He that regards the day, regards it to the Lord; and he that regards not the day, to the Lord he does not regard it. He that eats, eats to the Lord, for he gives God thanks; and he that eats not, to the Lord he eats not, and gives God thanks.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
For none of us lives to himself, and no man dies to himself.
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
For whether we live, we live to the Lord; and whether we die, we die to the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord’s.
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and living.
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
But why do you judge your brother? or why do you set at nothing your brother? for we shall all stand before the judgment seat of Christ.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
For it is written, As I live, says the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
So then every one of us shall give account of himself to God.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumbling block or an occasion to fall in his brother’s way.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that there is nothing unclean of itself: but to him that esteems any thing to be unclean, to him it is unclean.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
But if your brother be grieved with your meat, now walk you not charitably. Destroy not him with your meat, for whom Christ died.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Let not then your good be evil spoken of:
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
For the kingdom of God is not meat and drink; but righteousness, and peace, and joy in the Holy Ghost.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
For he that in these things serves Christ is acceptable to God, and approved of men.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
Let us therefore follow after the things which make for peace, and things with which one may edify another.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
For meat destroy not the work of God. All things indeed are pure; but it is evil for that man who eats with offense.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
It is good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor any thing whereby your brother stumbles, or is offended, or is made weak.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
Have you faith? have it to yourself before God. Happy is he that condemns not himself in that thing which he allows.
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
And he that doubts is damned if he eat, because he eats not of faith: for whatever is not of faith is sin.
