Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
Receive someone who is weak in the faith, but not for disputes over arguables.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
One man has faith to eat everything, while the weak one eats only vegetables.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
One who eats must not look down on one who does not, and one who does not eat must not judge one who does, because God has accepted him.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Who are you to judge someone else's household servant? To his own master he stands or falls. And stand he will, for God has the power to make him stand.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
One man esteems one day above another; another esteems everyday alike. Let each one be fully convinced in his own mind.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
He who observes the day, observes it to the Lord; and he who does not observe the day, to the Lord he does not observe it. And he who eats, eats to the Lord, since he gives thanks to God; while he who does not eat, to the Lord he does not eat, also giving thanks to God.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
You see, none of us lives to himself, and no one dies to himself.
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
Because if we live, we live to the Lord; and if we die, we die to the Lord. So whether we live or whether we die, we are the Lord's.
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
For this very reason Christ both died and rose, and lived, so as to rule both dead and living.
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
But you, why do you judge your brother? And you too, why do you look down on your brother? Because we will all stand before the Judgment Seat of Christ.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
For it is written: “‘As I live,’ says the Lord, ‘every knee shall bow to me, and every tongue shall acknowledge God.’”
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
So then, each of us will give an account of himself to God.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
Therefore let us stop passing judgment on one another, but rather resolve this: not to put a stumbling block or pitfall in a brother's way.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
I know and have been convinced by Sovereign Jesus that nothing is unclean of itself (still, to someone who considers a thing to be unclean, to him it is unclean),
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
but if your brother is offended because of food, you are no longer walking according to love. Do not, with your food, ruin someone for whom Christ died.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
So do not let your good be slandered;
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
because the Kingdom of God is not eating and drinking, but righteousness and peace and joy in Holy Spirit.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
For whoever serves the Christ in these things is satisfying to God and approved by men.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
So then, let us pursue the things that promote peace and the things by which one may edify another.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Do not destroy the work of God for the sake of food. All things indeed are ‘clean’; however it is wrong for the man who gives offence by eating.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
It is good not to eat meat nor drink wine nor do anything by which your brother stumbles, or is offended, or is weakened.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
Do you have faith? Have it privately before God. Happy is he who does not judge himself in what he approves.
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
But he who eats with doubt stands condemned, because it is not from faith; for whatever is not from faith is sin.
