Římanům 13
1 Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Boha zřízené jsou.
Let every soul be subject to the authorities of magistracy. For there is no authority which is not from God: and the authorities which exist, are established by God.
2 A protož, kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, tiť sobě odsouzení dobudou.
He therefore who opposeth the authority, opposeth the establishment of God; and they who oppose them, shall receive judgment.
3 Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.
For judges are not a terror to good deeds, but to evil deeds. Wouldst thou then not be afraid of the authority? Do good, and thou shalt have praise from it.
4 Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zuřivý nad tím, kdož zle činí.
For he is the minister of God; but it is to thee for good. But if thou doest evil, be afraid; for he is not girded with the sword in vain; for he is a minister of God, and an avenger of wrath to them that do evil things.
5 A protož musejíť vrchnostem všickni poddáni býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí.
And therefore, it is necessary for us to be obedient, not only on account of wrath, but likewise on account of our consciences.
6 Nebo proto i daň dáváte, poněvadž služebníci Boží jsou, pilnou práci o to vedouce.
For this cause also ye pay tribute money; for they are the ministers of God, established for these same objects.
7 Každému tedy což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest.
Render therefore to every one, as is due to him; tribute-money, to whom tribute-money; and excise, to whom excise; and fear, to whom fear; and honor, to whom honor.
8 Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, Zákon naplnil,
And owe nothing to any one; but to love one another. For he that loveth his neighbor, hath fulfilled the law.
9 Poněvadž to přikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jest-li které jiné přikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
For this likewise, which it saith: Thou shalt not kill; nor commit adultery; nor steal; nor covet; and if there is any other commandment, it is completed in this sentence: Thou shalt love thy neighbor as thyself.
10 Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost Zákona jestiť láska.
Love doeth no evil to one's neighbor; because love is the fulfillment of the law.
11 A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. (Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.)
And this also know ye, that it is the time and the hour, that we should henceforth be awake from our sleep. For now our life hath come nearer to us, than when we believed.
12 Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.
The night now passeth away, and the day draweth near. Let us therefore cast from us the works of darkness; and let us put on the armor of light.
13 Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti,
And let us walk decorously, as in daylight; not in merriment, nor in drunkenness, nor in impurity of the bed, nor in envy and strife.
14 Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo k vyplňování žádostí jeho.
But clothe yourselves with our Lord Jesus Messiah: and be not thoughtful about your flesh, for the indulgence of appetites.
