Římanům 13
1 Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Boha zřízené jsou.
Let every soul be subject to offices of authority that rank higher. For there is no office of authority if not by God, and the offices of authority that are by God are those that have been instituted.
2 A protož, kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, tiť sobě odsouzení dobudou.
So that he who resists the office of authority has opposed the ordinance of God, and those who have opposed will receive condemnation to themselves.
3 Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.
For rulers are not a source of fear to the good works, but to the evil. And do thou desire not to fear the office of authority? Do what is good, and thou will have praise from it.
4 Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zuřivý nad tím, kdož zle činí.
For he is a helper of God to thee for what is good. But if thou do what is evil, be afraid, for he does not bear the sword in vain. For he is a helper of God, vengeful for wrath to the man who commits evil.
5 A protož musejíť vrchnostem všickni poddáni býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí.
Therefore there is a need to be subordinate, not only because of the wrath, but also because of the conscience.
6 Nebo proto i daň dáváte, poněvadž služebníci Boží jsou, pilnou práci o to vedouce.
For because of this ye also fulfill taxes, for they are servants of God being devoted to this same thing.
7 Každému tedy což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest.
Render therefore to all, the things due: tax to the man of tax, tribute to the man of tribute, fear to the man of fear, esteem to the man of esteem.
8 Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, Zákon naplnil,
Owe no man anything except to love each other, for he who loves the other has fulfilled law.
9 Poněvadž to přikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jest-li které jiné přikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
For this, Thou shall not commit adultery, Thou shall not murder, Thou shall not steal, Thou shall not testify falsely, Thou shall not covet, and if there be any other commandment it is summarized in this saying, in, Thou shall love thy neighbor as thyself.
10 Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost Zákona jestiť láska.
Love works no evil to the neighbor. Therefore love is the fulfillment of law.
11 A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. (Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.)
And this, knowing the time, that the hour is now for us to awake out of sleep. For our salvation is now nearer than when we believed.
12 Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.
The night has advanced and the day has approached. Let us therefore cast off the works of darkness, and let us put on the weapons of light.
13 Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti,
Let us walk decently as in the day, not in revelry and drunkenness, not in beddings and wantonness, not in strife and envy.
14 Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo k vyplňování žádostí jeho.
But clothe on the Lord Jesus Christ, and make no forethought for lusts of the flesh.
