Římanům 12
1 Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši.
Obsecro itaque vos fratres per misericordiam Dei, ut exhibeatis corpora vestra hostiam viventem, sanctam, Deo placentem, rationabile obsequium vestrum.
2 A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá. (aiōn g165)
Et nolite conformari huic saeculo, sed reformamini in novitate sensus vestri: ut probetis quae sit voluntas Dei bona, et beneplacens, et perfecta. (aiōn g165)
3 Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi, ) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry.
Dico enim per gratiam quae data est mihi, omnibus qui sunt inter vos: Non plus sapere quam oportet sapere, sed sapere ad sobrietatem: et unicuique sicut Deus divisit mensuram fidei.
4 Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme, ale nemají všickni údové jednostejného díla,
Sicut enim in uno corpore multa membra habemus, omnia autem membra non eumdem actum habent:
5 Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové.
ita multi unum corpus sumus in Christo, singuli autem alter alterius membra.
6 Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, kteréž ať jest podle pravidla víry;
Habentes autem donationes secundum gratiam, quae data est nobis, differentes: sive prophetiam secundum rationem fidei,
7 Buďto úřad, v bedlivém přisluhování; buďto ten, jenž učí, v vyučování.
sive ministerium in ministrando, sive qui docet in doctrina,
8 Též kdo napomíná, v napomínání; ten, jenž rozdává, dávej v upřímnosti; kdož jiným předložen jest, konej úřad svůj s pilností; kdo milosrdenství činí, s ochotností.
qui exhortatur in exhortando, qui tribuit in simplicitate, qui praeest in solicitudine, qui miseretur in hilaritate.
9 Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.
Dilectio sine simulatione: Odientes malum, adhaerentes bono:
10 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte,
charitatem fraternitatis invicem diligentes: Honore invicem praevenientes:
11 V pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící,
Solicitudine non pigri: Spiritu ferventes: Domino servientes:
12 Nadějí se radující, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,
Spe gaudentes: In tribulatione patientes: Orationi instantes:
13 V potřebách s svatými se sdělující, přívětivosti k hostem následující.
Necessitatibus sanctorum communicantes: Hospitalitatem sectantes.
14 Dobrořečte protivníkům vašim, dobrořečte, pravím, a nezlořečte.
Benedicite persequentibus vos: benedicite, et nolite maledicere.
15 Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.
Gaudete cum gaudentibus, flete cum flentibus:
16 Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.
Idipsum invicem sentientes: Non alta sapientes, sed humilibus consentientes. Nolite esse prudentes apud vosmetipsos:
17 Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,
Nulli malum pro malo reddentes: providentes bona non tantum coram Deo, sed etiam coram omnibus hominibus.
18 Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,
Si fieri potest, quod ex vobis est, cum omnibus hominibus pacem habentes:
19 Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.
Non vosmetipsos defendentes charissimi, sed date locum irae. scriptum est enim: Mihi vindictam: et ego retribuam, dicit Dominus.
20 A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.
Sed si esurierit inimicus tuus, ciba illum: si sitit, potum da illi: hoc enim faciens, carbones ignis congeres super caput eius.
21 Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.
Noli vinci a malo, sed vince in bono malum.
