Římanům 11
1 Protož pravím: Zdali jest Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
IzvareNa svIkIyalokA apasAritA ahaM kim IdRzaM vAkyaM bravImi? tanna bhavatu yato'hamapi binyAmInagotrIya ibrAhImavaMzIya isrAyelIyaloko'smi|
2 Nezavrhlť jest Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co Písmo praví o Eliášovi? Kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému řka:
IzvareNa pUrvvaM ye pradRSTAste svakIyalokA apasAritA iti nahi| aparam eliyopAkhyAne zAstre yallikhitam Aste tad yUyaM kiM na jAnItha?
3 Pane, proroky tvé zmordovali a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají.
he paramezvara lokAstvadIyAH sarvvA yajJavedIrabhaJjan tathA tava bhaviSyadvAdinaH sarvvAn aghnan kevala eko'ham avaziSTa Ase te mamApi prANAn nAzayituM ceSTanate, etAM kathAm isrAyelIyalokAnAM viruddham eliya IzvarAya nivedayAmAsa|
4 Ale co jemu dí odpověd Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.
tatastaM pratIzvarasyottaraM kiM jAtaM? bAlnAmno devasya sAkSAt yai rjAnUni na pAtitAni tAdRzAH sapta sahasrANi lokA avazeSitA mayA|
5 Takť i nyní ostatkové podle vyvolení jdoucího z pouhé milosti Boží zůstali,
tadvad etasmin varttamAnakAle'pi anugraheNAbhirucitAsteSAm avaziSTAH katipayA lokAH santi|
6 A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, tedy již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.
ataeva tad yadyanugraheNa bhavati tarhi kriyayA na bhavati no ced anugraho'nanugraha eva, yadi vA kriyayA bhavati tarhyanugraheNa na bhavati no cet kriyA kriyaiva na bhavati|
7 Což tedy? Èeho hledá Izrael, toho jest nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
tarhi kiM? isrAyelIyalokA yad amRgayanta tanna prApuH| kintvabhirucitalokAstat prApustadanye sarvva andhIbhUtAH|
8 (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, ) až do dnešního dne.
yathA likhitam Aste, ghoranidrAlutAbhAvaM dRSTihIne ca locane| karNau zrutivihInau ca pradadau tebhya IzvaraH||
9 A David dí: Budiž jim stůl jejich osidlem a pastmi a pohoršením i spravedlivým odplacením.
etesmin dAyUdapi likhitavAn yathA, ato bhuktyAsanaM teSAm unmAthavad bhaviSyati| vA vaMzayantravad bAdhA daNDavad vA bhaviSyati||
10 Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.
bhaviSyanti tathAndhAste netraiH pazyanti no yathA| vepathuH kaTidezasya teSAM nityaM bhaviSyati||
11 A z toho pravím: Tak-liž jsou pak Židé klesli, aby docela padli? Nikoli, ale jejich klesnutím spasení přiblížilo se pohanům, aby je tak Bůh k závidění přivedl.
patanArthaM te skhalitavanta iti vAcaM kimahaM vadAmi? tanna bhavatu kintu tAn udyoginaH karttuM teSAM patanAd itaradezIyalokaiH paritrANaM prAptaM|
12 A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?
teSAM patanaM yadi jagato lokAnAM lAbhajanakam abhavat teSAM hrAso'pi yadi bhinnadezinAM lAbhajanako'bhavat tarhi teSAM vRddhiH kati lAbhajanikA bhaviSyati?
13 Vámť zajisté pravím pohanům, jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování mé oslavuji,
ato he anyadezino yuSmAn sambodhya kathayAmi nijAnAM jJAtibandhUnAM manaHsUdyogaM janayan teSAM madhye kiyatAM lokAnAM yathA paritrANaM sAdhayAmi
14 Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl ty, jenž jsou tělo mé, a k spasení přivésti aspoň některé z nich.
tannimittam anyadezinAM nikaTe preritaH san ahaM svapadasya mahimAnaM prakAzayAmi|
15 Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak bude zase jich přijetí, než život z mrtvých?
teSAM nigraheNa yadIzvareNa saha jagato janAnAM melanaM jAtaM tarhi teSAm anugRhItatvaM mRtadehe yathA jIvanalAbhastadvat kiM na bhaviSyati?
16 Poněvadž prvotiny svaté jsou, takéť svaté jest i těsto; a jest-liť kořen svatý, tedy i ratolesti.
aparaM prathamajAtaM phalaM yadi pavitraM bhavati tarhi sarvvameva phalaM pavitraM bhaviSyati; tathA mUlaM yadi pavitraM bhavati tarhi zAkhA api tathaiva bhaviSyanti|
17 Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.
kiyatInAM zAkhAnAM chedane kRte tvaM vanyajitavRkSasya zAkhA bhUtvA yadi tacchAkhAnAM sthAne ropitA sati jitavRkSIyamUlasya rasaM bhuMkSe,
18 Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.
tarhi tAsAM bhinnazAkhAnAM viruddhaM mAM garvvIH; yadi garvvasi tarhi tvaM mUlaM yanna dhArayasi kintu mUlaM tvAM dhArayatIti saMsmara|
19 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
aparaJca yadi vadasi mAM ropayituM tAH zAkhA vibhannA abhavan;
20 Dobře pravíš. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.
bhadram, apratyayakAraNAt te vibhinnA jAtAstathA vizvAsakAraNAt tvaM ropito jAtastasmAd ahaGkAram akRtvA sasAdhvaso bhava|
21 Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.
yata Izvaro yadi svAbhAvikIH zAkhA na rakSati tarhi sAvadhAno bhava cet tvAmapi na sthApayati|
22 A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.
ityatrezvarasya yAdRzI kRpA tAdRzaM bhayAnakatvamapi tvayA dRzyatAM; ye patitAstAn prati tasya bhayAnakatvaM dRzyatAM, tvaJca yadi tatkRpAzritastiSThasi tarhi tvAM prati kRpA drakSyate; no cet tvamapi tadvat chinno bhaviSyasi|
23 Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.
aparaJca te yadyapratyaye na tiSThanti tarhi punarapi ropayiSyante yasmAt tAn punarapi ropayitum izvarasya zaktirAste|
24 Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více pak ti, kteříž podle přirození jsou z dobré olivy, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
vanyajitavRkSasya zAkhA san tvaM yadi tatazchinno rItivyatyayenottamajitavRkSe ropito'bhavastarhi tasya vRkSasya svIyA yAH zAkhAstAH kiM punaH svavRkSe saMlagituM na zaknuvanti?
25 Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří, ) že zatvrdilost tato zčástky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.
he bhrAtaro yuSmAkam AtmAbhimAno yanna jAyate tadarthaM mamedRzI vAJchA bhavati yUyaM etannigUDhatattvam ajAnanto yanna tiSThatha; vastuto yAvatkAlaM sampUrNarUpeNa bhinnadezinAM saMgraho na bhaviSyati tAvatkAlam aMzatvena isrAyelIyalokAnAm andhatA sthAsyati;
26 A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.
pazcAt te sarvve paritrAsyante; etAdRzaM likhitamapyAste, AgamiSyati sIyonAd eko yastrANadAyakaH| adharmmaM yAkubo vaMzAt sa tu dUrIkariSyati|
27 A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.
tathA dUrIkariSyAmi teSAM pApAnyahaM yadA| tadA taireva sArddhaM me niyamo'yaM bhaviSyati|
28 A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podle vyvolení jsou milí pro otce svaté.
susaMvAdAt te yuSmAkaM vipakSA abhavan kintvabhirucitatvAt te pitRlokAnAM kRte priyapAtrANi bhavanti|
29 Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.
yata Izvarasya dAnAd AhvAnAJca pazcAttApo na bhavati|
30 Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,
ataeva pUrvvam Izvare'vizvAsinaH santo'pi yUyaM yadvat samprati teSAm avizvAsakAraNAd Izvarasya kRpApAtrANi jAtAstadvad
31 Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni také milosrdenství dosáhli.
idAnIM te'vizvAsinaH santi kintu yuSmAbhi rlabdhakRpAkAraNAt tairapi kRpA lapsyate|
IzvaraH sarvvAn prati kRpAM prakAzayituM sarvvAn avizvAsitvena gaNayati| (eleēsē g1653)
33 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!
aho Izvarasya jJAnabuddhirUpayo rdhanayoH kIdRk prAcuryyaM| tasya rAjazAsanasya tattvaM kIdRg aprApyaM| tasya mArgAzca kIdRg anupalakSyAH|
34 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?
paramezvarasya saGkalpaM ko jJAtavAn? tasya mantrI vA ko'bhavat?
35 Nebo kdo prve dal jemu, a budeť mu odplaceno?
ko vA tasyopakArI bhRtvA tatkRte tena pratyupakarttavyaH?
