Zjevení Janovo 16
1 I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí sedmi andělům: Jděte, vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zemi.
ⲁ̅ⲁⲓⲥⲱⲧⲙ ⲉⲩⲛⲟϭ ⲛⲥⲙⲏ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛⲧⲡⲉ ⲉⲥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲛⲁⲅⲅⲉⲗⲟⲥ ϫⲉ ⲡⲱϩⲧ ⲛⲛⲉⲫⲓⲁⲗⲏ ⲙⲡϭⲱⲛⲧ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ
2 I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu.
ⲃ̅ⲁϥⲃⲱⲕ ⲛϭⲓⲡϣⲟⲣⲡ ⲁϥⲡⲱϩⲧ ⲛⲧⲉϥⲫⲓⲁⲗⲏ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲙⲡⲕⲁϩ ⲁⲩⲱ ⲁϥϣⲱⲡⲉ ⲛϭⲓⲟⲩⲥⲁϣ ⲙⲡⲟⲛⲏⲣⲟⲛ ⲉϥϩⲟⲟⲩ ⲉϫⲛⲛⲉⲧⲉⲟⲩⲛⲧⲁⲩⲡⲙⲁⲉⲓⲛ ⲙⲡⲉⲑⲩⲣⲓⲟⲛ ⲙⲛⲛⲉⲧⲟⲩⲱϣⲧ ⲛⲧⲉϥϩⲓⲕⲱⲛ
3 Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.
ⲅ̅ⲁⲡⲙⲉϩⲥⲛⲁⲩ ⲡⲱϩⲧ ⲛⲧⲉϥⲫⲓⲁⲗⲏ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲛⲑⲁⲗⲗⲁⲥⲥⲁ ⲁⲥⲣⲥⲛⲟϥ ⲛⲑⲉ ⲙⲡⲁⲛⲉⲧⲙⲟⲟⲩⲧ̅ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲙⲟⲩ ⲛϭⲓⲯⲩⲭⲏ ⲛⲓⲙ ⲉⲧⲟⲛϩ ϩⲛⲑⲁⲗⲗⲁⲥⲥⲁ
4 Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev.
ⲇ̅ⲁⲡⲙⲉϩϣⲟⲙⲛⲧ ⲡⲱϩⲧ ⲛⲧⲉϥⲫⲓⲁⲗⲏ ⲉϫⲛⲛⲉⲓⲉⲣⲱⲟⲩ ⲙⲛⲛⲡⲩⲅⲏ ⲛⲙⲙⲟⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲣⲥⲛⲟϥ
5 I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, Kterýž jsi, a Kterýž jsi byl, a Svatý, žes to usoudil.
ⲉ̅ⲁⲓⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡⲁⲅⲅⲉⲗⲟⲥ ⲛⲙⲙⲟⲟⲩ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲛⲧⲕⲟⲩⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥ ⲡⲉⲧϣⲟⲟⲡ ⲁⲩⲱ ⲡⲉⲧⲉⲛⲉϥϣⲟⲟⲡ ⲡⲡⲉⲧⲟⲩⲁⲁⲃ ϫⲉ ⲁⲕⲕⲣⲓⲛⲉ ⲛⲛⲁⲓ
6 Neboť jsou krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; hodniť jsou zajisté toho.
ⲋ̅ϫⲉ ⲁⲩⲡⲱϩⲧ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲡⲉⲥⲛⲟϥ ⲛⲛⲉⲡⲣⲟⲫⲏⲧⲏⲥ ⲁⲩⲱ ⲁⲕϯ ⲛⲁⲩ ⲛⲟⲩⲥⲛⲟϥ ⲉⲥⲟⲟϥ ϫⲉ ⲥⲉⲙⲡϣⲁ
7 I slyšel jsem jiného anděla od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji.
ⲍ̅ⲁⲓⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡⲉⲑⲩⲥⲓⲁⲥⲧⲏⲣⲓⲟⲛ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲛⲟⲩⲧⲉ ⲡⲡⲁⲛⲧⲱⲕⲣⲁⲧⲱⲣ ϩⲉⲛⲙⲉ ⲛⲉ ⲁⲩⲱ ϩⲉⲛⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥⲩⲛⲏ ⲛⲉ ⲛⲉⲕϩⲁⲡ
8 Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohněm.
ⲏ̅ⲁⲡⲙⲉϩϥⲧⲟⲟⲩ ⲛⲁⲅⲅⲉⲗⲟⲥ ⲡⲱϩⲧ̅ ⲛⲧⲉϥⲫⲓⲁⲗⲏ ⲉϫⲙⲡⲣⲏ ⲁⲩⲱ ⲁⲩϯ ⲛⲁϥ ⲉⲧⲣⲉϥϣⲱⲃϩ ⲛⲉⲛⲣⲱⲙⲉ ϩⲛⲟⲩⲕⲱϩⲧ
9 I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad těmito ranami, avšak nečinili pokání, aby vzdali slávu jemu.
ⲑ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲩϣⲱⲃϩ ⲛϭⲓⲛⲣⲱⲙⲉ ϩⲛⲟⲩⲛⲟϭ ⲛⲕⲁⲩⲙⲁ ⲁⲩϫⲓⲟⲩⲁ ⲉⲡⲣⲁⲛ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲡⲉⲧⲉⲟⲩⲛⲧϥⲧⲉⲝⲟⲩⲥⲓⲁ ⲛⲛⲉⲡⲗⲩⲅⲏ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲙⲡⲟⲩⲙⲉⲧⲁⲛⲟⲓ ⲉⲧⲣⲩ̅ϯⲉⲟⲟⲩ ⲛⲁϥ
10 Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali lidé jazyky své pro bolest.
ⲓ̅ⲁⲡⲙⲉϩϯⲟⲩ ⲡⲱϩⲧ ⲛⲧⲉϥⲫⲓⲁⲗⲏ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲙ̅ⲡⲉⲑⲣⲟⲛⲟⲥ ⲙⲡⲉⲑⲩⲣⲓⲟⲛ ⲁⲩⲱ ⲁⲧⲉϥⲙⲛⲧⲉⲣⲟ ϣⲱⲡⲉ ⲛⲕⲁⲕⲉ ⲁⲩⲱ ⲛⲉⲩⲟⲩⲟϭⲟⲩⲉϭ ⲡⲉ ⲛⲛⲉⲩⲗⲁⲥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙⲡⲉⲙⲕⲁϩ
11 A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své, avšak nečinili pokání z skutků svých.
ⲓ̅ⲁ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲩ̅ϫⲓⲟⲩⲁ ⲡⲉ ⲉⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲛⲧⲡⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛⲛⲉⲩⲧⲕⲁⲥ ⲙⲛⲛⲉⲩⲥⲁϣ ⲁⲩⲱ ⲙⲡⲟⲩⲙⲉⲧⲁⲛⲟⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛⲛⲉⲩϩⲃⲏⲩⲉ
12 Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce.
ⲓ̅ⲃ̅ⲁⲡⲙⲉϩⲥⲟⲟⲩ ⲡⲱϩⲧ ⲛⲧⲉϥⲫⲓⲁⲗⲏ ⲉϫⲙⲡⲉⲓⲉⲣⲟ ⲛⲛⲟϭ ⲡⲉⲩⲫⲣⲁⲧⲏⲥ ⲁⲩⲱ ⲁϥϣⲟⲟⲩⲉ ⲛϭⲓⲡⲉϥⲙⲟⲟⲩ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲩⲉⲥⲟⲃⲧⲉ ⲛⲧⲉϩⲓⲏ ⲛⲛⲉⲓⲉⲣⲱⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛⲙⲙⲁ ⲛϣⲁ ⲙⲡⲣⲏ
13 A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám.
ⲓ̅ⲅ̅ⲁⲓⲛⲁⲩ ⲉⲩⲛⲏⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛⲣⲱϥ ⲙⲡⲉⲇⲣⲁⲕⲱⲛ ⲙⲛⲡⲉⲑⲩⲣⲓⲟⲛ ⲙⲛⲣⲱϥ ⲙⲡⲉⲡⲣⲟⲫⲩⲧⲏⲥ ⲛⲛⲟⲩϫ ⲛϭⲓϣⲟⲙⲛⲧ ⲙⲡ̅ⲛ̅ⲁ̅ ⲛⲁⲕⲁⲑⲁⲣⲧⲟⲛ ⲛⲑⲉ ⲛϩⲉⲛⲕⲣⲟⲩⲣ
14 Nebo jsouť duchové ďábelští, ješto činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.
ⲓ̅ⲇ̅ϩⲉⲛⲡ̅ⲛ̅ⲁ̅ ⲅⲁⲣ ⲛⲇⲁⲓⲙⲟⲛⲓⲟⲛ ⲛⲉ ⲉⲩⲉⲓⲣⲉ ⲛϩⲉⲛⲙⲁⲉⲓⲛ ⲉⲧⲣⲉⲩⲉⲓⲛⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲛⲉⲣⲣⲱⲟⲩ ⲛⲧⲟⲓⲕⲟⲩⲙⲉⲛⲏ ⲧⲏⲣⲥ ⲉⲥⲟⲟⲩϩⲟⲩ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲡⲟⲗⲉⲙⲟⲥ ⲙⲡⲛⲟϭ ⲛϩⲟⲟⲩ ⲛⲧⲉⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲡⲡⲁⲛⲧⲱⲕⲣⲁⲧⲱⲣ
15 Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho.
ⲓ̅ⲉ̅ⲉⲓⲥϩⲏⲏⲧⲉ ϯⲛⲏⲩ ⲛⲑⲉ ⲛⲟⲩⲣⲉϥϫⲓⲟⲩⲉ ⲛⲁⲓⲁⲧϥ ⲙⲡⲉⲧⲣⲟⲉⲓⲥ ⲁⲩⲱ ⲉⲧϩⲁⲣⲉϩ ⲉⲛⲉϥϩⲟⲓⲧⲉ ϫⲉ ⲛⲛϥ̅ⲙⲟⲟϣⲉ ⲉϥⲕⲏ ⲕⲁϩⲏⲩ ⲛⲥⲉⲛⲁⲩ ⲉⲡⲉϥϣⲓⲡⲉ
16 I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon.
ⲓ̅ⲋ̅ⲁⲩⲱ ⲁϥⲥⲟⲟⲩϩⲟⲩ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲡⲟⲗⲩⲙⲟⲥ ⲉⲧⲟⲩⲙⲟⲩⲧⲉ ⲉⲣⲟϥ ⲙⲙⲛⲧϩⲉⲃⲣⲁⲓⲟⲥ ϫⲉ ⲁⲣⲙⲁⲕⲉⲇⲱⲛ
17 Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trůnu, řkoucí: Stalo se.
ⲓ̅ⲍ̅ⲁⲡⲙⲉϩⲥⲁϣϥ ⲡⲱϩⲧ̅ ⲛⲧⲉϥⲫⲓⲁⲗⲏ ⲉϫⲙⲡⲁⲏⲣ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲛⲟϭ ⲛⲥⲙⲏ ⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙⲡⲣⲡⲉ ϩⲓⲧⲙⲡⲉⲑⲣⲟⲛⲟⲥ ⲉⲥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲁⲥϣⲱⲡⲉ
18 I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, totiž země třesení tak velikého.
ⲓ̅ⲏ̅ⲁⲩϣⲱⲡⲉ ⲛϭⲓϩⲉⲛⲉⲃⲣⲏϭⲉ ⲙⲛϩⲉⲛⲥⲙⲏ ⲙⲛϩⲉⲛϩⲣⲟⲩⲃⲃⲁⲓ ⲙⲛⲟⲩⲛⲟϭ ⲛⲕⲙⲧⲟ ⲉⲧⲉⲙⲡⲉⲟⲩⲟⲛ ⲛⲧⲉϥϩⲉ ϣⲱⲡⲉ ϫⲓⲛ ⲛⲧⲁⲩϫⲡⲉⲣⲱⲙⲉ ϩⲓϫⲙⲡⲕⲁϩ ⲟⲩⲛⲟϭ ⲛⲕⲙⲧⲟ ⲛϯϭⲟⲧ
19 I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého.
ⲓ̅ⲑ̅ⲧⲛⲟϭ ⲙⲡⲟⲗⲓⲥ ⲁⲥⲣϣⲟⲙⲛⲧ ⲛⲟⲩⲱⲛ ⲙⲛⲛⲡⲟⲗⲓⲥ ⲛⲉⲛϩⲉⲑⲛⲟⲥ ⲁⲩϩⲉ ⲁⲩⲱ ⲧⲃⲁⲃⲩⲗⲱⲛ ⲛ̅ⲛⲟϭ ⲁⲩⲣⲡⲉⲥⲙⲉⲉⲩⲉ ⲙⲡⲙⲧⲟ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉϯ ⲛⲁⲥ ⲙⲡϫⲱ ⲙⲡⲏⲣⲡ ⲙⲡϭⲱⲛⲧ ⲛⲧⲉϥⲟⲣⲅⲏ̅
20 A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny.
ⲕ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲏⲥⲟⲥ ⲛⲓⲙ ϩⲓⲧⲟⲟⲩ ⲙⲡⲟⲩϩⲉ ⲉⲣⲟⲟⲩ
21 A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla ta rána.
ⲕ̅ⲁ̅ⲟⲩⲛⲟϭ ⲛⲁⲗⲁⲙⲡⲉ ⲉϥⲛⲁⲣⲟⲩϭⲓⲥϭⲓⲛϭⲱⲣ ⲛϩⲣⲏϣⲉ ⲁϥϩⲱⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛⲧⲡⲉ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲛⲛⲣⲱⲙⲉ ⲁⲩⲱ ⲁⲛⲣⲱⲙⲉ ϫⲓⲟⲩⲁ ⲉⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛⲧⲉⲡⲗⲩⲅⲏ ⲛⲧⲉⲭⲁⲗⲁⲍⲁ ϫⲉ ⲟⲩⲛⲟϭ ⲉⲙⲁⲧⲉ ⲧⲉ ⲧⲉⲥⲡⲗⲩⲅⲏ
