< Zjevení Janovo 14 >
1 Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých.
Eu olhei e vi o Cordeiro em pé no monte Sião. Com ele havia cento e quarenta e quatro mil pessoas que tinham o nome dele e o nome do seu Pai escritos em suas testas.
2 A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem, jako těch, kteříž hrají na harfy své.
Eu ouvi uma voz vinda do céu, que parecia o som de uma cachoeira, de trovões e de muitas harpas sendo tocadas.
3 A zpívali jakožto píseň novou, před trůnem, a před čtyřmi zvířaty, a před starci, a žádný nemohl se naučiti té písni, jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, kteříž jsou koupeni z země.
Eles cantavam uma música nova diante do trono, diante dos quatro seres viventes e dos anciãos. Ninguém poderia aprender a música, a não ser os cento e quarenta e quatro mil, que tinham sido resgatados da terra.
4 Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.
Eles eram moralmente puros, porque não se contaminaram com mulheres. Espiritualmente, ainda são virgens. Eles seguem o Cordeiro para onde quer que ele vá. Foram resgatados da raça humana como os primeiros frutos para Deus e para o Cordeiro.
5 A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím.
Eles não dizem mentiras; não têm falha alguma.
6 I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu, (aiōnios )
E, então, eu vi outro anjo voando no meio do céu. Ele tinha as boas novas eternas para anunciar para aqueles que vivem na terra, para todas as nações, tribos, línguas e povos. (aiōnios )
7 Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.
Ele disse bem alto: “Ofereçam a Deus todo o respeito e a glória, pois chegou o tempo dele julgar a todos. Adorem aquele que fez o céu, a terra, o mar e as fontes das águas.”
8 A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.
Um segundo anjo seguiu o primeiro, dizendo: “Babilônia, a grandiosa, virou ruínas! Ela fez com que todas as nações bebessem o vinho de sua imoralidade, o que trouxe a oposição furiosa de Deus.”
9 A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou,
Um terceiro anjo seguiu os dois primeiros e gritou com uma voz bem alta: “Aqueles que adorarem o monstro e a sua imagem e receberem um sinal em sua testa ou em sua mão
10 I tenť také bude píti víno hněvu Božího, víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem andělů svatých a před obličejem Beránka.
também beberão do vinho da oposição furiosa de Deus, que é servido puro no cálice da sua fúria, e eles serão atormentados no fogo e no enxofre ardente diante dos anjos santos e do Cordeiro.
11 A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího. (aiōn )
A fumaça que vem do fogo que os atormenta sobe para todo o sempre. Aqueles que adoram o monstro e a sua imagem e que recebem o sinal do seu nome não têm alívio nem de dia e nem de noite.” (aiōn )
12 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy
Isso significa que os que creem devem persistir com paciência, seguindo os mandamentos de Deus e mantendo a sua fé em Jesus.
13 I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich.
E, então, ouvi uma voz vinda do céu, que me disse: “Escreva isto: Abençoados são aqueles que, a partir de hoje, morrem por servirem ao Senhor. Sim, diz o Espírito, pois eles podem descansar das suas aflições. Os resultados do trabalho que fizeram, enquanto vivos, falarão por eles.”
14 I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý.
Eu olhei e vi uma nuvem branca. Sentado na nuvem estava uma pessoa que se parecia com o Filho de um homem, usando uma coroa de ouro na cabeça e segurando uma foice afiada em sua mão.
15 A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj a žni; nebť jest přišla tobě hodina žni, nebo již dozrala žeň země.
Outro anjo saiu do Templo e gritou bem alto para aquele que estava sentado na nuvem: “Pegue a sua foice e comece a colher, pois já está no tempo da colheita, e a terra está madura.”
16 I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země.
O que estava sentado na nuvem inclinou a sua foice em direção à terra e fez a colheita.
17 A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý.
Outro anjo saiu do Templo celestial. Ele também tinha uma foice afiada.
18 Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, jenž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její.
Ele foi seguido por um anjo, vindo do altar e que era responsável pelo fogo, que chamou em voz alta o anjo com a foice: “Pegue a sua foice afiada e colha as uvas das videiras da terra, pois as uvas já estão maduras.”
19 I spustil anděl srp svůj na zemi, a sebral vinici země, a vmetal hrozny do jezera velikého hněvu Božího.
O anjo inclinou a sua foice em direção à terra e colheu as uvas das videiras e as jogou no grande tanque do julgamento de Deus.
20 I tlačeno jest jezero před městem, a vyšla krev z jezera až do udidl koňům za tisíc a za šest set honů.
E, assim, as uvas foram pisadas no tanque que havia fora da cidade. O sangue que saiu do tanque chegou à altura de onde fica o freio em um cavalo e a uma distância de 1.600 stadia.