Zjevení Janovo 12
1 I ukázal se div veliký na nebi: Žena oděná sluncem, pod jejímiž nohama byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd.
tataH paraM svarge mahAcitraM dRSTaM yoSidekAsIt sA parihitasUryyA candrazca tasyAzcaraNayoradho dvAdazatArANAM kirITaJca zirasyAsIt|
2 A jsuci těhotná, křičela, pracujici ku porodu a trápěci se, aby porodila.
sA garbhavatI satI prasavavedanayA vyathitArttarAvam akarot|
3 I vidín jest jiný div na nebi. Nebo aj, drak veliký ryšavý ukázal se, maje hlav sedm a rohů deset, a na těch hlavách svých sedm korun.
tataH svarge 'param ekaM citraM dRSTaM mahAnAga eka upAtiSThat sa lohitavarNastasya sapta zirAMsi sapta zRGgANi ziraHsu ca sapta kirITAnyAsan|
4 Jehož ocas strhl třetinu hvězd s nebe, a svrhl je na zem. Ten pak drak stál před ženou, kteráž měla poroditi, aby hned, jakž by porodila, syna jejího sežral.
sa svalAGgUlena gaganasthanakSatrANAM tRtIyAMzam avamRjya pRthivyAM nyapAtayat| sa eva nAgo navajAtaM santAnaM grasitum udyatastasyAH prasaviSyamANAyA yoSito 'ntike 'tiSThat|
5 I porodila syna pacholíka, kterýž měl spravovati všecky národy prutem železným. I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho.
sA tu puMsantAnaM prasUtA sa eva lauhamayarAjadaNDena sarvvajAtIzcArayiSyati, kiJca tasyAH santAna Izvarasya samIpaM tadIyasiMhAsanasya ca sannidhim uddhRtaH|
6 A žena utekla na poušť, kdež měla místo od Boha připravené, aby ji tam živili za dnů tisíc dvě stě a šedesát.
sA ca yoSit prAntaraM palAyitA yatastatrezvareNa nirmmita Azrame SaSThyadhikazatadvayAdhikasahasradinAni tasyAH pAlanena bhavitavyaM|
7 I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé jeho.
tataH paraM svarge saMgrAma upApiSThat mIkhAyelastasya dUtAzca tena nAgena sahAyudhyan tathA sa nAgastasya dUtAzca saMgrAmam akurvvan, kintu prabhavituM nAzaknuvan
8 Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi.
yataH svarge teSAM sthAnaM puna rnAvidyata|
9 I svržen jest drak ten veliký, had starý, jenž slove ďábel a satanáš, kterýž svodí všecken okršlek světa; svržen jest, pravím, na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou.
aparaM sa mahAnAgo 'rthato diyAvalaH (apavAdakaH) zayatAnazca (vipakSaH) iti nAmnA vikhyAto yaH purAtanaH sarpaH kRtsnaM naralokaM bhrAmayati sa pRthivyAM nipAtitastena sArddhaM tasya dUtA api tatra nipAtitAH|
10 A uslyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen jest žalobník bratří našich, kterýž žaloval na ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí.
tataH paraM svarge uccai rbhASamANo ravo 'yaM mayAzrAvi, trANaM zaktizca rAjatvamadhunaivezvarasya naH| tathA tenAbhiSiktasya trAtuH parAkramo 'bhavatM|| yato nipAtito 'smAkaM bhrAtRNAM so 'bhiyojakaH| yenezvarasya naH sAkSAt te 'dUSyanta divAnizaM||
11 Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.
meSavatsasya raktena svasAkSyavacanena ca| te tu nirjitavantastaM na ca sneham akurvvata| prANoSvapi svakIyeSu maraNasyaiva saGkaTe|
12 Protož veselte se nebesa, a kteříž přebýváte v nich. Běda těm, jenž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.
tasmAd Anandatu svargo hRSyantAM tannivAminaH| hA bhUmisAgarau tApo yuvAmevAkramiSyati| yuvayoravatIrNo yat zaitAno 'tIva kApanaH| alpo me samayo 'styetaccApi tenAvagamyate||
13 A když uzřel drak, že jest svržen na zem, honil ženu tu, kteráž porodila toho pacholíka.
anantaraM sa nAgaH pRthivyAM svaM nikSiptaM vilokya tAM putraprasUtAM yoSitam upAdravat|
14 Ale dána jsou ženě dvě křídla orlice veliké, aby letěla od tváři hada na poušť, na místo své, kdež by ji živili do času a časů, a do půl času.
tataH sA yoSit yat svakIyaM prAntarasthAzramaM pratyutpatituM zaknuyAt tadarthaM mahAkurarasya pakSadvayaM tasvai dattaM, sA tu tatra nAgato dUre kAlaikaM kAladvayaM kAlArddhaJca yAvat pAlyate|
15 I vypustil had z úst svých po ženě vodu jako řeku, aby ji řeka zachvátila.
kiJca sa nAgastAM yoSitaM srotasA plAvayituM svamukhAt nadIvat toyAni tasyAH pazcAt prAkSipat|
16 Ale země pomohla ženě; neb otevřela země ústa svá a požřela řeku, kterouž vypustil drak z úst svých.
kintu medinI yoSitam upakurvvatI nijavadanaM vyAdAya nAgamukhAd udgIrNAM nadIm apivat|
17 I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista.
tato nAgo yoSite kruddhvA tadvaMzasyAvaziSTalokairarthato ya IzvarasyAjJAH pAlayanti yIzoH sAkSyaM dhArayanti ca taiH saha yoddhuM nirgatavAn|
