Zjevení Janovo 10
1 Viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví.
To pacoengah van hoi anghum tathuk, tamai angkhuk, thacak kalah van kami to ka hnuk: anih ih lu nuiah loe khungzae to oh, a krang loe ni baktiah oh moe, a khok loe hmai kamngaeh homh baktiah oh:
2 A v ruce své měl knížky otevřené. I postavil nohu svou pravou na moři a levou na zemi.
Anih loe kamong cabu tetta to ban ah sinh: a bantang khok to tuipui nuiah koeng moe, bangqoi khok to saoeng nuiah koeng,
3 A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své.
Anih loe kahang kaipui baktiah kalen parai lok hoiah hangh: anih hang pacoengah khopazih tuen vai sarihto tuenh.
4 A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych to psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho.
Khopazih tuen vai sarihto tuenh pacoengah, a thuih ih lok to ca ah tarik hanah kam sak: toe kai khaeah, Vai sarihto katuen khopazih tuen mah thuih ih lok to tarik hmah, catui to daeng ah, tiah van hoiah thuih ih lok to ka thaih.
5 Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi,
To naah tuipui hoi long nuiah angdoe vankami to ka hnuk, anih loe van ah ban payangh tahang moe,
6 A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude. (aiōn g165)
atue akra mak ai boeh, tiah dungzan hoi dungzan ah kahing, van hoi a thungah kaom hmuennawk boih sahkung, long hoi a thungah kaom hmuennawk boih sahkung, tuipui hoi a thungah kaom hmuennawk boih sahkung, Anih ih ahmin hoiah lokkamhaih to a sak: (aiōn g165)
7 Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.
toe Anih mah a tamna tahmaanawk khaeah thuih ih lok baktih toengah, sarihto haih vankami mah angmah ih mongkah ueng na niah, kathuk Sithaw atimhaih akoep tih.
8 A ten hlas, kterýž jsem byl slyšel s nebe, opět mluvil se mnou a řekl: Jdi, a vezmi ty knížky otevřené z ruky anděla, stojícího na moři a na zemi.
To pacoengah van bang hoiah kai khaeah, Caeh ah loe, tuipui hoi long nuiah kangdoe van kami ban ih kamong cabu tetta to la ah, tiah thuih ih lok to ka thaih let bae.
9 I šel jsem k andělu, a řekl jsem jemu: Dej mi ty knížky. I řekl mi: Vezmi, a požři je, a učiníť hořkost v břiše tvém, ale v ústech tvých budouť sladké jako med.
To pongah vankami khaeah ka caeh moe, anih khaeah, Cabu tetta to na paek ah, tiah ka naa. To naah anih mah kai khaeah, La ah loe caa ah; na zok thungah khaa tih, toe na pakha ah loe khoitui baktiah luep tih, tiah ang naa.
10 I vzal jsem knížky z ruky anděla, a požřel jsem je. I byly v ústech mých sladké jako med, ale když jsem je požřel, hořko mi bylo v břiše mém.
Van kami ban ih cabu tetta to ka lak moe, ka caak; ka pakha ah loe khoitui baktiah luep: toe ka caak pacoeng ka zok thungah phak naah loe khaa.
11 I dí mi: Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i králům mnohým.
To naah anih mah kai khaeah, Kanoih parai kaminawk, prae kaminawk, lok congca apae kaminawk hoi siangpahrangnawk khaeah lok na taphong let tih, tiah ang naa.
