< Žalmy 95 >

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.
Haʻu, ketau hiva kia Sihova: ketau kalanga ʻi he fiefia ki he maka ʻo ʻetau moʻui.
2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.
Ketau haʻu ki hono ʻao mo e fakafetaʻi, mo kalanga ʻi he fiefia kiate ia ʻaki ʻae ngaahi saame.
3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,
He ko Sihova ko e ʻOtua lahi, pea ko e Tuʻi lahi hake ia ʻi he ngaahi ʻotua kotoa pē.
4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.
‌ʻOku ʻi hono nima ʻae ngaahi potu māʻulalo ʻo māmani: ko e mālohi ʻoe ngaahi moʻunga ʻoku ʻoʻona foki.
5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.
‌ʻOku ʻoʻona ʻae tahi, he naʻa ne ngaohi ia: pea naʻe ngaohi ʻe hono nima ʻae fonua mōmoa.
6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.
Haʻu, ketau lotu mo punou: ketau tūʻulutui ʻi he ʻao ʻo Sihova ko hotau tupuʻanga.
7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,
He ko hotau ʻOtua ia; pea ko e kakai ʻakitautolu ʻo ʻene ngoue, mo e fanga sipi ʻa hono nima. Ko e ʻaho ni, ʻo kapau te mou fanongo ki hono leʻo,
8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,
“ʻOua naʻa mou fakafefeka homou loto, ʻo hangē ko ia ʻi he fakahouhau lahi, pea ʻi he ʻaho ʻoe ʻahiʻahi ʻi he toafa:
9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.
‌ʻAia naʻe ʻahiʻahiʻi au ʻe hoʻomou ngaahi tamai, pea nau ʻahiʻahi kiate au, ʻonau mamata ki heʻeku ngāue.
10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.
Naʻaku fehiʻa ki he toʻutangata ko ia ʻi he taʻu ʻe fāngofulu, pea naʻaku pehē, ‘Ko e kakai eni ʻoku hē ʻi honau loto, pea ʻoku ʻikai te nau ʻilo hoku ngaahi hala:
11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
Pea ne u fuakava kiate kinautolu ʻi hoku houhau, ‘ʻE ʻikai tenau hū ki hoku mālōlōʻanga.’”

< Žalmy 95 >