Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Kom, la oss juble for Herren, la oss rope med fryd for vår frelses klippe!

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

La oss trede frem for hans åsyn med pris, la oss juble for ham med salmer!

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

For Herren er en stor Gud og en stor konge over alle guder,

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

han som har jordens dyp i sin hånd og fjellenes høider i eie,

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

han som eier havet, for han har skapt det, og hans hender har gjort det tørre land.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Kom, la oss kaste oss ned og bøie kne, la oss knele for Herrens, vår skapers åsyn!

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

For han er vår Gud, og vi er det folk han før, og den hjord hans hånd leder. Vilde I dog idag høre hans røst!

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

Forherd ikke eders hjerte, likesom ved Meriba, likesom på Massadagen i ørkenen,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

hvor eders fedre fristet mig! De satte mig på prøve, de som dog hadde sett min gjerning.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Firti år vemmedes jeg ved den slekt, og jeg sa: De er et folk med forvillet hjerte, og de kjenner ikke mine veier.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Så svor jeg i min vrede: Sannelig, de skal ikke komme inn til min hvile.