Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

VENITE, cantiamo lietamente al Signore; Giubiliamo alla Rocca della nostra salute.

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Andiamogli incontro con lodi, Giubiliamogli con salmi.

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Perciocchè il Signore [è] Dio grande, E Re grande sopra tutti gl'iddii.

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

Perciocchè egli tiene in mano le profondità della terra; E le altezze de' monti [sono] sue.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Ed a lui [appartiene] il mare, perchè egli l'ha fatto; E l'asciutto, [perchè] le sue mani [l]'hanno formato.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Venite, adoriamo, ed inchiniamoci; Inginocchiamoci davanti al Signore che ci ha fatti.

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Perciocchè egli [è] il nostro Dio; E noi [siamo] il popolo del suo pasco, E la greggia della sua condotta.

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

Oggi, se udite la sua voce, Non indurate il vostro cuore, come [in] Meriba; Come [al] giorno di Massa, nel deserto;

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

Ove i padri vostri mi tentarono, Mi provarono, ed anche videro le mie opere.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Lo spazio di quarant'anni [quella] generazione mi fu di noia; Onde io dissi: Costoro [sono] un popolo sviato di cuore, E non conoscono le mie vie.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Perciò giurai nell'ira mia: Se entrano [giammai] nel mio riposo.