Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Jertek, ujjongjunk az Örökkévalónak, riadjunk üdvünk sziklájának.

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Járuljunk szine elé hálaszóval, dalokkal riadjunk neki!

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Mert nagy Isten az Örökkévaló s nagy király mind az istenek fölött;

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

kinek kezében vannak a föld mélységei, s övéi a hegyek magasságai;

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

kié a tenger, s ő készítette, s a szárazföldet kezei alkották.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Jőjjetek, boruljunk le s hajoljunk meg, térdeljünk az Örökkévaló, a mi teremtőnk előtt.

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Mert Ő a mi Istenünk, s mi legelésének népe és kezének juhai – e napon vajha hallgatnátok szavára.

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

Ne keményítsétek meg szíveteket mint Meribánál, mint Massza napján a pusztában,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

a hol megkisértettek engem őseitek, próbára tettek, bár látták cselekvésemet.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Negyven évig undorodtam a nemzedéktől s mondtam: tévelygő szívűek népe ők, s ők nem ismerik utjaimat;

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

úgy hogy megesküdtem haragomban: nem fognak bemenni nyugvó helyembe!