Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Kommt, laßt uns Jahwe zujubeln, laßt uns zujauchzen dem Felsen, der unser Heil.

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Laßt uns mit Dank vor sein Angesicht kommen und mit Gesängen ihm zujauchzen.

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Denn ein großer Gott ist Jahwe und ein großer König über alle Götter,

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

er, in dessen Gewalt das Innerste der Erde, und dem die äußersten Höhen der Berge gehören.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Sein ist das Meer, denn er hat es geschaffen, und seine Hände haben das feste Land gebildet.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Kommt, laßt uns niederfallen und uns beugen, laßt uns knieen vor Jahwe, unserem Schöpfer.

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Denn er ist unser Gott, und wir sind das Volk, das er weidet, und die Schafe, die er mit seiner Hand leitet. Möchtet ihr doch heute auf seine Stimme hören!

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

Verhärtet euer Herz nicht, wie zu Meriba, wie am Tage von Massa in der Wüste,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

wo mich eure Väter versuchten, mich prüften, obschon sie doch mein Thun gesehen!

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Vierzig Jahre hatte ich Ekel an diesem Geschlecht; da sprach ich: “Sie sind ein Volk irrenden Herzens; denn sie wollen nichts von meinen Wegen wissen.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

“Und so schwur ich in meinem Zorn: Sie sollen nicht zu meiner Ruhestatt gelangen!”