Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Wohlan! Laßt uns dem Herrn zujauchzen, zujubeln unserm hilfereichen Hort!

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Laßt Uns mit Lobpreis vor sein Antlitz treten, mit Liedern ihm entgegenjauchzen!

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Der Herr ein großer Gott, Großkönig über alle Götter!

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

In seiner Hand der Erde Tiefen, sein sind der Berge Gipfel.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Sein ist das Meer: Er hat's gemacht; das trockene Land: Er hat mit seinen Händen es gestaltet.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Herbei, anbetend laßt uns niederfallen und niederknieen vor dem Herrn und unserm Schöpfer!

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Er ist alleinig unser Gott, und wir sein Weidevolk und seine liebste Herde, wenn ihr auf seine Stimme heute horcht:

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

"Verhärtet euer Herz nicht, wie zu Meriba, wie in der Wüste am Versuchungstag,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

wo eure Väter mich versucht und mich geprüft, obschon sie meine Tat gesehen.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Ich grollte vierzig Jahre dem Geschlechte; ich sprach: Es ist ein Volk mit einem irren Geist; sie achten nicht auf meine Wege.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Ich schwur daher in meinem Zorn: Nie gehen sie zu meiner Ruhstätte ein!"