Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Auf, laßt uns Jahwe frohlocken, / Entgegenjauchzen dem Fels unsers Heils!

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Laßt uns mit Dank vor sein Antlitz treten, / In Lobgesängen ihm jubeln!

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Denn ein großer Gott ist Jahwe, / Ein großer König über alle Götter.

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

In seiner Hand sind der Erde Tiefen, / Und sein sind die Gipfel der Berge.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Sein ist das Meer, er hat es geschaffen, / Auch das Festland haben seine Hände gebildet.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Kommt, laßt uns anbeten und niederfallen, / Knien vor Jahwe, der uns erschaffen!

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Denn er ist unser Gott, / Und wir sind das Volk, das er weidet, / Die Herde, die er leitet mit seiner Hand, / Wenn ihr heut seiner Stimme gehorcht.

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

"Verstockt doch nicht euer Herz, wie bei Merîba, / Wie am Tage von Massa in der Wüste,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

Wo eure Väter mich versuchten, / Mich prüften, obwohl sie mein Tun gesehn.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Vierzig Jahre war mir dies Geschlecht zuwider. / Ich sprach: 'Ein irrendes Volk sind sie, / Das meine Wege nicht erkannt.'

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Drum schwur ich in meinem Zorn: / 'Wahrlich, sie sollen nicht kommen / Zu der Ruhstatt, die ich ihnen verheißen.'"