Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Venez, chantons avec allégresse à l’Éternel! Poussons des cris de joie vers le rocher de notre salut.

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Allons au-devant de lui avec des louanges, Faisons retentir des cantiques en son honneur!

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Car l’Éternel est un grand Dieu, Il est un grand roi au-dessus de tous les dieux.

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

Il tient dans sa main les profondeurs de la terre, Et les sommets des montagnes sont à lui.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

La mer est à lui, c’est lui qui l’a faite; La terre aussi, ses mains l’ont formée.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Venez, prosternons-nous et humilions-nous, Fléchissons le genou devant l’Éternel, notre créateur!

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Car il est notre Dieu, Et nous sommes le peuple de son pâturage, Le troupeau que sa main conduit… Oh! Si vous pouviez écouter aujourd’hui sa voix!

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

N’endurcissez pas votre cœur, comme à Meriba, Comme à la journée de Massa, dans le désert,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

Où vos pères me tentèrent, M’éprouvèrent, quoiqu’ils vissent mes œuvres.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Pendant quarante ans j’eus cette race en dégoût, Et je dis: C’est un peuple dont le cœur est égaré; Ils ne connaissent pas mes voies.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Aussi je jurai dans ma colère: Ils n’entreront pas dans mon repos!