Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Allons, glorifions le Seigneur par nos chants, acclamons le Rocher de notre salut!

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Présentons-nous devant lui avec des actions de grâce, entonnons des hymnes en son honneur!

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Car l’Eternel est un grand Dieu, un grand Roi, au-dessus de toutes les divinités.

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

Il tient en ses mains les profonds abîmes de la terre! Les cimes altières des montagnes sont à lui.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

A lui la mer: c’est lui qui l’a créée; et la terre ferme est l’œuvre de ses mains.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Venez! nous voulons nous prosterner, nous incliner, ployer les genoux devant l’Eternel, notre créateur.

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Oui, il est notre Dieu, et nous sommes le peuple dont il est le pasteur, le troupeau que dirige sa main. Si seulement aujourd’hui encore vous écoutiez sa voix!

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

"N’Endurcissez pas votre cœur comme à Meriba, comme au jour de Massa dans le désert,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

où vos ancêtres m’ont tenté, mis à l’épreuve, quoiqu’ils eussent vu mes œuvres.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Pendant quarante ans j’étais écœuré de cette génération, et je disais: "C’Est un peuple au cœur égaré, qui ne veut pas connaître mes voies."

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Aussi jurai-je, dans ma colère, qu’ils n’entreraient pas dans ma paisible résidence."