Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Venez, chantons à haute voix à l’Éternel; poussons des cris de joie vers le rocher de notre salut!

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Allons au-devant de lui avec la louange, poussons vers lui des cris de joie en [chantant] des psaumes.

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Car l’Éternel est un grand Dieu, et un grand roi par-dessus tous les dieux.

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

Les lieux profonds de la terre sont en sa main, et les sommets des montagnes sont à lui.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

À lui est la mer, et lui-même l’a faite; et le sec, ses mains l’ont formé.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Venez, adorons et inclinons-nous, agenouillons-nous devant l’Éternel qui nous a faits!

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Car c’est lui qui est notre Dieu; et nous, nous sommes le peuple de sa pâture et les brebis de sa main. Aujourd’hui, si vous entendez sa voix,

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

N’endurcissez pas votre cœur comme à Meriba, comme au jour de Massa, dans le désert,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

Où vos pères m’ont tenté, éprouvé, et ont vu mes œuvres.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Quarante ans j’ai eu cette génération en dégoût, et j’ai dit: C’est un peuple dont le cœur s’égare, et ils n’ont point connu mes voies,

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

De sorte que j’ai juré dans ma colère: S’ils entrent dans mon repos!