Žalmy 95

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Kommer, lader os synge med Fryd for Herren, lader os raabe af Glæde for vor Frelses Klippe!

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Lader os komme frem for hans Ansigt med Tak, lader os raabe af Glæde for ham med Psalmer!

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

Thi Herren er en stor Gud, ja, en stor Konge over alle Guder.

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

I hans Haand ere Jordens Dybder, og Bjergenes Højder høre ham til.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Havet er hans, og han har skabt det, og hans Hænder have dannet det tørre Land.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Kommer, lader os tilbede og nedbøje os, lader os bøje Knæ for Herren, vor Skabers Ansigt!

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Thi han er vor Gud, og vi ere det Folk, han føder, og den Hjord, hans Haand leder: Vilde I dog i Dag høre hans Røst!

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

Forhærder ikke eders Hjerte, som ved Meriba, som paa den Dag ved Massa udi Ørken,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

hvor eders Fædre fristede mig; de prøvede mig, og de saa min Gerning.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Fyrretyve Aar kededes jeg ved den Slægt og sagde: De ere et Folk, som farer vild med Hjertet, de kendte ikke mine Veje,

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

saa at jeg svor i min Vrede: De skulle ikke komme til min Hvile!