Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Oh Gospod Bog, ki mu pripada maščevanje, oh Bog, ki mu pripada maščevanje, pokaži se.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Dvigni se, ti sodnik zemlje; povrni nagrado ponosnim.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Gospod, doklej bodo zlobni, doklej bodo zlobni slavili zmago?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Kako dolgo bodo izgovarjali in govorili trde stvari in se bahali vsi delavci krivičnosti?
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Tvoje ljudstvo razbijajo na koščke, oh Gospod in prizadevajo tvojo dediščino.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Ubijajo vdovo in tujca in morijo osirotele.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
Vendar pravijo: » Gospod nas ne bo videl niti Bog Jakobov tega ne bo upošteval.«
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Razumite, vi brutalni izmed ljudstva, in vi bedaki, kdaj boste modri?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Kdor je zasadil uho, da ne bi slišal? Kdor je oblikoval oko, da ne bi videl?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Kdor kaznuje pogane, da ne bi grajal? Kdor uči človeka spoznanja, da ne bi vedel?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Gospod pozna človekove misli, da so le-te ničevost.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Blagoslovljen je človek, ki ga karaš, oh Gospod in ga učiš iz svoje postave,
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
da mu lahko daš počitek od dni nadloge, dokler ni izkopana jama za zlobnega.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Kajti Gospod ne bo zavrgel svojega ljudstva niti ne bo zapustil svoje dediščine.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Toda sodba se bo vrnila k pravičnosti in vsi iskreni v srcu ji bodo sledili.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Kdo se bo zame dvignil zoper hudodelce? Ali kdo bo zame vstal zoper delavce krivičnosti?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Če Gospod ne bi bil moja pomoč, bi moja duša skoraj prebivala v tišini.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Ko sem rekel: »Moje stopalo zdrsuje, me je podpiralo tvoje usmiljenje, oh Gospod.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
V množici mojih misli znotraj mene tvoje tolažbe razveseljujejo mojo dušo.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Mar bo prestol krivičnosti, ki z uzakonitvijo snuje vragolijo, imel družbo s teboj?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Skupaj se zbirajo zoper dušo pravičnega in obsojajo nedolžno kri.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Toda Gospod je moja obramba in moj Bog je skala mojega zatočišča.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Nadnje bo privedel njihovo lastno krivičnost in odsekal jih bo v njihovi lastni zlobnosti; da, Gospod, naš Bog, jih bo odsekal.
