Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Bože od osvete, Gospode, Bože od osvete, pokaži se!
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Podigni se, sudijo zemaljski, podaj zaslugu oholima.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Dokle æe se bezbožnici, Gospode, dokle æe se bezbožnici hvaliti?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Ruže i oholo govore, velièaju se svi koji èine bezakonje.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Gaze narod tvoj, Gospode, i dostojanje tvoje muèe.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Udovicu i došljaka ubijaju, i sirote more.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
I govore: neæe vidjeti Gospod, i neæe doznati Bog Jakovljev.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Orazumite se, preludi ljudi! budale! kad æete biti pametni?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Koji je stvorio uho, zar ne èuje? i koji je oko naèinio, zar ne vidi?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Zar neæe oblièiti koji narode urazumljuje, koji uèi èovjeka da zna?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Gospod zna misli ljudima kako su ništave.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Blago èovjeku koga ti, Gospode, urazumljuješ, i zakonom svojim uèiš;
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
Da bi mu dao mir u zle dane, dok se iskopa jama bezbožniku.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Jer neæe odbaciti Gospod naroda svojega, i dostojanja svojega neæe ostaviti.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Jer æe se sud vratiti na pravdu, i njega æe naæi svi prava srca.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Ko æe ustati za mene suprot zlima? ko æe stati za mene suprot onima koji èine bezakonje?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Kad mi Gospod ne bi bio pomoænik, brzo bi se duša moja preselila onamo gdje se muèi.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Kad reèem: drkæe mi noga, milost tvoja, Gospode, prihvata me.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Kad se umnože brige u srcu mom, utjehe tvoje razgovaraju dušu moju.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Eda li æe blizu tebe stati prijesto krvnièki, i onaj koji namišlja nasilje nasuprot zakonu?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Spremaju se na dušu pravednikovu, i krv pravu okrivljuju.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Ali je Gospod moje pristanište, i Bog je moj tvrdo utoèište moje.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
On æe im vratiti za bezakonje njihovo, za njihovu zloæu istrijebiæe ih, istrijebiæe ih Gospod, Bog naš.
