Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Ó Senhor Deus, a quem a vingança pertence, ó Deus, a quem a vingança pertence, mostra-te resplandecente.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Exalta-te, tu, que és juiz da terra: dá a paga aos soberbos.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Até quando os impios, Senhor, até quando os impios saltarão de prazer?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Até quando proferirão, e fallarão coisas duras, e se gloriarão todos os que obram a iniquidade?
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Reduzem a pedaços o teu povo, e affligem a tua herança.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Matam a viuva e o estrangeiro, e ao orphão tiram a vida.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
Comtudo dizem: O Senhor não o verá; nem para isso attenderá o Deus de Jacob.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Attendei, ó brutaes d'entre o povo; e vós, loucos, quando sereis sabios?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Aquelle que fez o ouvido não ouvirá? e o que formou o olho não verá?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Aquelle que argúe as gentes não castigará? e o que ensina ao homem o conhecimento não saberá?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
O Senhor conhece os pensamentos do homem, que são vaidade.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Bemaventurado é o homem aquem tu castigas, ó Senhor, e a quem ensinas a tua lei;
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
Para lhe dares descanço dos dias maus, até que se abra a cova para o impio.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Pois o Senhor não rejeitará o seu povo, nem desamparará a sua herança.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Mas o juizo voltará á rectidão, e seguil-o-hão todos os rectos do coração.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Quem será por mim contra os malfeitores? quem se porá por mim contra os que obram a iniquidade?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Se o Senhor não tivera ido em meu auxilio, a minha alma quasi que teria ficado no silencio.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Quando eu disse: O meu pé vacilla; a tua benignidade, Senhor, me susteve.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Na multidão dos meus pensamentos dentro de mim, as tuas consolações recrearam a minha alma.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Porventura o throno d'iniquidade te acompanha, o qual forja o mal por uma lei?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Elles se ajuntam contra a alma do justo, e condemnam o sangue innocente.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Mas o Senhor é a minha defeza; e o meu Deus é a rocha do meu refugio.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
E trará sobre elles a sua propria iniquidade; e os destruirá na sua propria malicia: o Senhor nosso Deus os destruirá.
