Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Drottinn, þú ert Guð hefndarinnar – sá Guð sem réttir hlut þeirra sem ranglæti eru beittir. Láttu dýrð þína birtast.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Rís upp, þú dómari jarðar. Refsaðu ofstopamönnum fyrir illverk þeirra.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Drottinn, hve lengi eiga óguðlegir að hrósa sigri?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Þeir eru að springa af monti! Hlustaðu á grobbið í þeim!
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Drottinn, líttu á hvernig þeir kúga þjóð þína og kvelja fólkið sem þú elskar.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Þeir myrða ekkjur og munaðarleysingja og líka útlendinga sem hér hafa sest að.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
„Drottinn sér þetta ekki, “segja þeir, „hann lætur sér fátt um finnast.“
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Heimskingjar!
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Haldið þið að Guð sé blindur og heyrnarlaus, hann sem skapar bæði augu og eyru!
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Hann refsar þjóðunum – og nú er komið að ykkur. Enginn hlutur er honum hulinn. Eins og hann viti ekki hvað þið hafið gert!
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Drottinn þekkir skammsýni og hégómleika mannanna
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
og því agar hann okkur til góðs.
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
Það gerir hann til þess að við göngum á hans vegum og gefumst ekki upp í mótlæti.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Drottinn afneitar ekki lýð sínum né yfirgefur þjóð sína.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Dómar hans eru réttlátir og fylgjendur hans fagna af hreinu hjarta.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Hver vill vernda mig fyrir illgjörðamönnum? Hver vill vera skjöldur minn?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Án Drottins væri ég dauðans matur.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Ég æpti: „Drottinn, ég er að hrapa!“og af gæsku sinni frelsaði hann mig.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Drottinn, þegar efasemdir ásækja mig og hjarta mitt er fullt af angist, þá gefðu mér frið þinn og endurnýjaðu gleði mína.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Vilt þú vernda og viðhalda spilltri valdsstjórn sem hallar réttlætinu? Leyfir þú slíkt?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Hefur þú þóknun á þeim sem dæma saklausa til dauða?
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Nei! Drottinn, Guð minn, er vígi mitt, kletturinn þar sem ég leita skjóls.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Guð lætur syndir óguðlegra koma þeim sjálfum í koll. Illverk þeirra verða þeim að falli.
