Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
HERR Gott, des die Rache ist, Gott, des die Rache ist, erscheine!
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Erhebe dich, du Richter der Welt; vergilt den Hoffärtigen, was sie verdienen!
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
HERR, wie lange sollen die Gottlosen, wie lange sollen die Gottlosen prahlen
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
und so trotziglich reden, und alle Übeltäter sich so rühmen?
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
HERR, sie zerschlagen dein Volk und plagen dein Erbe.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Witwen und Fremdlinge erwürgen sie und töten die Waisen
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
und sagen: Der HERR siehet's nicht und der Gott Jakobs achtet's nicht.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Merket doch, ihr Narren unter dem Volk, und ihr Toren, wann wollt ihr klug werden?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Der das Ohr gepflanzet hat, sollte der nicht hören? Der das Auge gemacht hat, sollte der nicht sehen?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Der die Heiden züchtiget, sollte der nicht strafen? der die Menschen lehret, was sie wissen.
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Aber der HERR weiß die Gedanken der Menschen, daß sie eitel sind.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Wohl dem, den du, HERR, züchtigest und lehrest ihn durch dein Gesetz,
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
daß er Geduld habe, wenn's übel gehet, bis dem Gottlosen die Grube bereitet werde.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Denn der HERR wird sein Volk nicht verstoßen noch sein Erbe verlassen.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Denn Recht muß doch Recht bleiben, und dem werden alle frommen Herzen zufallen.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Wer stehet bei mir wider die Boshaftigen? Wer tritt zu mir wider die Übeltäter?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Wo der HERR mir nicht hülfe, so läge meine Seele schier in der Stille.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Ich sprach: Mein Fuß hat gestrauchelt; aber deine Gnade, HERR, hielt mich.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Ich hatte viel Bekümmernisse in meinem Herzen; aber deine Tröstungen ergötzeten meine Seele.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Du wirst ja nimmer eins mit dem schädlichen Stuhl, der das Gesetz übel deutet.
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Sie rüsten sich wider die Seele des Gerechten und verdammen unschuldig Blut.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Aber der HERR ist mein Schutz; mein Gott ist der Hort meiner Zuversicht.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Und er wird ihnen ihr Unrecht vergelten und wird sie um ihre Bosheit vertilgen; der HERR, unser Gott, wird sie vertilgen.
