Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Herr! Als der Rache Gott, als Gott der Rache zeige Dich!
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Erhebe Dich als Erdenrichter! Vergilt den Stolzen nach Verdienst!
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Wie lange sollen Frevler, Herr, wie lange sollen Frevler noch frohlocken
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
und geifernd so Vermessenes reden und alle Übeltäter so sich brüsten
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Sie treten, Herr, Dein Volk. Die ewig Deinen quälen sie,
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
erwürgen Fremdlinge und Witwen und morden Waisen, sprechend:
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
"Der Herr sieht's nicht; nicht merkt es Jakobs Gott."
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Ihr Albernen im Volke werdet klug! Ihr Törichten! Wann wollt ihr das begreifen?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Nicht hören sollte, der das Ohr erschafft? Nicht sehen, der das Auge hat gebildet?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Nicht strafen sollte, der die Heidenvölker züchtigt? Er, der den Menschen Einsicht schenkt?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Die menschlichen Gedanken kennt der Herr, wie sie so eitel sind. -
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Dem Manne Heil, den Du erziehst, o Herr, aus Deiner Lehre ihn belehrst,
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
ihn ob des Bösen Glück beruhigend, bis daß gegraben ist die Grube für den Frevler:
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
"Der Herr verstößt sein Volk nicht ganz, verläßt die ewig Seinen nicht.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Noch immer sitzt er zu Gericht; ihm fallen alle frommen Herzen zu."
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Wer steht mir gegen Bösewichter bei? Wer tritt für mich den Übles Tuenden entgegen?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Wenn nicht der Herr mein Beistand wäre, dann läge meine Seele bald im Reich der Stille.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Obschon ich wähnte, daß mein Fuß gewankt, so hält mich dennoch Deine Gnade aufrecht, Herr.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Und streiten sich in meinem Innern die Gedanken, so labt an Deinen Tröstungen sich meine Seele.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Hat schon des Unrechts Stuhl der aufgestellt, der Unheil dem Gesetz bereitet?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Sie klagen fromme Seelen an; unschuldig Blut verdammen sie. -
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Doch eine Burg sei mir der Herr, mein Gott, mein Zufluchtsfels!
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Er lohne ihnen auch ihr Unrecht; er tilge sie in ihrer Bosheit! Der Herr vertilge sie, er, unser Gott.
