Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Le Seigneur est le Dieu des vengeances: le Dieu des vengeances a agi avec liberté.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Levez-vous, vous qui jugez la terre: rendez leur salaire aux superbes.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Jusqu’à quand les pécheurs, ô Seigneur, jusqu’à quand les pécheurs se glorifieront-ils?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Jusqu’à quand se répandront-ils en discours et parleront-ils iniquité? jusqu’à quand parleront-ils, tous ceux qui commettent l’injustice?
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Ils ont, Seigneur, humilié votre peuple; et votre héritage, ils l’ont ravagé.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Ils ont massacré la veuve et l’étranger, et ils ont tué l’orphelin.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
Et ils ont dit: Le Seigneur ne le verra pas, et le Dieu de Jacob ne le saura pas.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Comprenez, insensés du peuple; et vous, fous, devenez enfin sages.
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Celui qui a fait l’oreille n’entendra-t-il pas? Celui qui a formé l’œil ne voit-il pas?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Celui qui reprend des nations ne convaincra-t-il pas, lui qui enseigne à l’homme la science?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Le Seigneur sait que les pensées des hommes sont vaines.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Bienheureux l’homme que vous aurez vous-même instruit, Seigneur, et à qui vous aurez enseigné votre loi,
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
Afin que vous lui accordiez quelque douceur dans des jours mauvais, jusqu’à ce qu’au pécheur soit creusée une fosse.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Parce que le Seigneur ne rejettera pas son peuple; et son héritage, il ne l’abandonnera pas.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Jusqu’à ce que la justice se convertisse en jugement, et qu’auprès d’elle soient tous ceux qui ont le cœur droit.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Qui se lèvera pour moi contre des méchants? ou qui se tiendra près de moi contre des ouvriers d’iniquité?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Si ce n’était que le Seigneur m’a secouru, peu s’en serait fallu que dans l’enfer n’eût habité mon âme. (questioned)
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Si je disais: Mon pied a chancelé, votre miséricorde, Seigneur, me venait en aide.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Selon la multitude de mes douleurs qui étaient dans mon cœur, vos consolations ont réjoui mon âme.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Est-ce qu’un tribunal d’iniquité s’allie avec vous, qui faites d’un précepte un travail pénible?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Ils tendront des pièges à l’âme d’un juste, et condamneront un sang innocent.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Mais le Seigneur est devenu pour moi un refuge; et mon Dieu, l’aide de mon espérance.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Et il leur rendra leur iniquité, il les perdra entièrement par leur malice; il les perdra entièrement, le Seigneur notre Dieu.
