Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Dieu des vindictes, Eternel, Dieu des vindictes, apparais!
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Lève-toi, juge de la terre, inflige un juste châtiment aux orgueilleux.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Jusques à quand les impies, ô Eternel, jusques à quand les impies triompheront-ils?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Ils se répandent en discours, parlent avec jactance; ils font les fanfarons, tous ces ouvriers d’iniquité.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Ton peuple, Eternel, ils l’écrasent, et ils oppriment ton héritage.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Ils font périr la veuve et l’étranger, ils assassinent les orphelins,
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
et ils disent: "l’Eternel ne le voit pas, le Dieu de Jacob n’y fait nulle attention!"
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Ah! réfléchissez donc, ô gens stupides! Et vous, insensés, quand serez-vous sains d’esprit?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Celui qui a planté l’oreille n’entendrait pas? celui qui a formé l’œil ne verrait point?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Celui qui châtie les peuples ne demanderait aucun compte, lui qui enseigne la science aux hommes?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
L’Eternel connaît les pensées des mortels, il sait qu’elles sont vanité.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Heureux l’homme que tu redresses, Eternel, et que tu instruis dans ta loi!
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
Tu le mets en sûreté contre des jours de malheur, tandis qu’un abîme se creuse sous les pas du méchant.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Car le Seigneur ne délaisse pas son peuple, et son héritage, il ne l’abandonne pas.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Mais son jugement se ramène à l’équité: à lui se rattachent tous les cœurs droits.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Qui m’assistera pour faire front aux malfaiteurs? Qui m’aidera à tenir tête aux artisans d’iniquité?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Si l’Eternel n’était mon appui, peu s’en faut que mon âme ne séjournât dans le pays du silence.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Lorsque je dis: "Mon pied va chanceler", ta grâce, Eternel, vient me soutenir.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Lorsque les soucis se multiplient dans mon sein, ce sont tes consolations qui remettent mon âme en joie.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Se peut-il que tu tolères près de toi un trône criminel, qui forge l’iniquité et l’érige en loi?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Qu’on s’ameute donc contre la vie du juste, qu’on prononce la condamnation du sang innocent:
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
l’Eternel est une forteresse pour moi, mon Dieu, un rocher tutélaire.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Quant à ceux-là, il fait retomber sur eux leur iniquité, il les anéantit pour leur méchanceté; l’Eternel, notre Dieu, les anéantit!
