Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Sinä koston Jumala, Herra, sinä koston Jumala, ilmesty kirkkaudessa.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Nouse, maan tuomari, kosta ylpeille heidän tekonsa.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Kuinka kauan jumalattomat, Herra, kuinka kauan jumalattomat saavat riemuita?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Ne syytävät suustaan julkeita sanoja, ne röyhkeilevät, kaikki nuo väärintekijät.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Sinun kansaasi, Herra, he runtelevat, ja sinun perintöosaasi he rasittavat.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
He tappavat leskiä ja muukalaisia ja murhaavat orpoja.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
Ja he sanovat: "Ei Herra sitä näe, ei Jaakobin Jumala sitä huomaa".
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Ymmärtäkää, te kansan järjettömät, ja te tomppelit-milloin te tulette järkiinne?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Joka on korvan istuttanut, hänkö ei kuulisi? Joka on silmän luonut, hänkö ei näkisi?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Joka kansat kasvattaa, hänkö ei rankaisisi, hän, joka ihmisille opettaa tiedon?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Herra tuntee ihmisten ajatukset; sillä he ovat kuin tuulen henkäys.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Autuas se mies, jota sinä, Herra, kuritat ja jolle sinä opetat lakisi,
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
antaaksesi hänelle rauhan pahoilta päiviltä, kunnes jumalattomalle on kaivettu hauta!
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Sillä Herra ei hylkää kansaansa eikä perintöosaansa heitä,
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
vaan oikeus on vielä noudattava vanhurskautta, ja kaikki oikeamieliset seuraavat sitä.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Kuka nousee minun puolelleni pahoja vastaan, kuka asettuu minun rinnalleni väärintekijöitä vastaan?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Ellei Herra olisi minun apuni, pian minun sieluni asuisi hiljaisuuden maassa.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Kun minä ajattelen: "Minun jalkani horjuu", niin sinun armosi, Herra, minua tukee.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Kun minulla on sydämessäni paljon murheita, niin sinun lohdutuksesi ilahuttaa minun sieluni.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Onko yhteyttä sinun kanssasi turmion tuomioistuimella, jossa väkivaltaa tehdään lain varjolla,
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
ahdistetaan vanhurskaan sielua ja tuomitaan syylliseksi viaton veri?
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Mutta Herra on minun linnani, Jumalani on minun suojakallioni.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Hän kostaa heille heidän ilkityönsä ja hukuttaa heidät heidän pahuutensa tähden. Herra, meidän Jumalamme, hukuttaa heidät.
