Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
God is Lord of veniauncis; God of veniauncis dide freli.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Be thou enhaunsid that demest the erthe; yelde thou yeldinge to proude men.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Lord, hou longe synneris; hou longe schulen synneris haue glorie?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
Thei schulen telle out, and schulen speke wickidnesse; alle men schulen speke that worchen vnriytfulnesse.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Lord, thei han maad lowe thi puple; and thei han disesid thin eritage.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Thei killiden a widowe and a comelyng; and thei han slayn fadirles children and modirles.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
And thei seiden, The Lord schal not se; and God of Jacob schal not vndurstonde.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Ye vnwise men in the puple, vndirstonde; and, ye foolis, lerne sum tyme.
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Schal not he here, that plauntide the eere; ethere biholdith not he, that made the iye?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Schal not he repreue, that chastisith folkis; which techith man kunnyng?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
The Lord knowith the thouytis of men; that tho ben veyne.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Blessid is the man, whom thou, Lord, hast lerned; and hast tauyt him of thi lawe.
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
That thou aswage hym fro yuele daies; til a diche be diggid to the synner.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
For the Lord schal not putte awei his puple; and he schal not forsake his eritage.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Til riytfulnesse be turned in to dom; and who ben niy it, alle that ben of riytful herte.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Who schal rise with me ayens mysdoeris; ether who schal stonde with me ayens hem that worchen wickidnesse?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
No but for the Lord helpide me; almest my soule hadde dwellid in helle.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
If Y seide, My foot was stirid; Lord, thi merci helpide me.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Aftir the multitude of my sorewis in myn herte; thi coumfortis maden glad my soule.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Whether the seete of wickidnesse cleueth to thee; that makist trauel in comaundement?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Thei schulen take ayens the soule of a iust man; and thei schulen condempne innocent blood.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
And the Lord was maad to me in to refuyt; and my God was maad in to the help of myn hope.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
And he schal yelde to hem the wickidnesse of hem; and in the malice of hem he schal lese hem, oure Lord God schal lese hem.
