Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
O God, of vengeance, Lord! O God of vengeance, shine forth.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Lift up thyself, O judge of the Earth! bring a recompense upon the proud.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
How long shall the wicked, O Lord—how long shall the wicked exult?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
They sputter, they speak hard things: all the workers of wickedness boast themselves.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Thy people, O Lord! they crush, and thy heritage they afflict.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
The widow and the stranger they slay, and the fatherless they murder.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
And they say, The Lord will not see, and the God of Jacob will not take notice of it.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Understand, ye brutish among the people: and ye fools, when will ye become intelligent!
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
He that hath planted the ear, shall he not hear? or he that hath formed the eye, shall he not see?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
He that admonisheth nations, shall he not correct? is it not he that teacheth man knowledge!
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
The Lord knoweth the thoughts of man, that they are nought.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Happy is the man whom thou admonisheth, O Lord, and teachest him out of thy law:
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
That thou mayest grant him repose from the days of evil, until the pot be dug for the wicked.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
For the Lord will not cast off his people, and his inheritance will he not forsake.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
For unto righteousness will justice return; and it shall be followed by all the upright in heart.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Who will rise up for me against evil-doers? or who will stand forward for me against the workers of wickedness?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Unless the Lord had been a help unto me, but a little would have been wanting that my soul had dwelt in the silence of death.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
When I said, My foot hath slipped: thy kindness, O Lord, sustained me.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
In the multitude of my [painful] thoughts within me, thy consolations delight my soul.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Can there be associated with thee the throne of destructive wickedness, which frameth mischief as a law?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
They band themselves together against the soul of the righteous, and innocent blood do they condemn.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
But the Lord is become my defence, and my God, the rock of my refuge.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
And he will bring back upon them their own injustice, and in their own wickedness will he destroy them: [yea], he will destroy them—the Lord our God.
