Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
HERRE, du Hævnens Gud, du Hævnens Gud, træd frem i Glans;
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
staa op, du Jordens Dommer, øv Gengæld mod de hovmodige!
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Hvor længe skal gudløse, HERRE, hvor længe skal gudløse juble?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
De fører tøjlesløs Tale, hver Udaadsmand ter sig som Herre;
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
de underkuer, o HERRE, dit Folk og undertrykker din Arvelod;
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
de myrder Enke og fremmed, faderløse slaar de ihjel;
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
de siger: »HERREN kan ikke se, Jakobs Gud kan intet mærke!«
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Forstaa dog, I Taaber blandt Folket! Naar bliver I kloge, I Daarer?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Skulde han, som plantede Øret, ej høre, han, som dannede Øjet, ej se?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Skulde Folkenes Tugtemester ej revse, han som lærer Mennesket indsigt?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
HERREN kender Menneskets Tanker, thi de er kun Tomhed.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Salig den Mand, du tugter, HERRE, og vejleder ved din Lov
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
for at give ham Ro for onde Dage, indtil der graves en Grav til den gudløse;
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
thi HERREN bortstøder ikke sit Folk og svigter ikke sin Arvelod.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Den retfærdige kommer igen til sin Ret, en Fremtid har hver oprigtig af Hjertet.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Hvo staar mig bi mod Ugerningsmænd? hvo hjælper mig mod Udaadsmænd?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Var HERREN ikke min Hjælp, snart hviled min Sjæl i det stille.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Naar jeg tænkte: »Nu vakler min Fod«, støtted din Naade mig, HERRE;
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
da mit Hjerte var fuldt af ængstede Tanker, husvaled din Trøst min Sjæl.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Staar du i Pagt med Fordærvelsens Domstol, der skaber Uret i Lovens Navn?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Jager de end den retfærdiges Liv og dømmer uskyldigt Blod,
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
HERREN er dog mit Bjærgested, min Gud er min Tilflugtsklippe;
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
han vender deres Uret imod dem selv, udsletter dem for deres Ondskab; dem udsletter HERREN vor Gud.
