Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Herre! Gud, hvem Hævnen hører til, Gud, hvem Hævnen hører til, aabenbar dig herligt!
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Rejs dig, du Jordens Dommer! bring Gengældelse over de hovmodige.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Herre! hvor længe skulle de ugudelige, hvor længe skulle de ugudelige fryde sig?
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
De udgyde en Strøm af Ord, de føre fræk Tale; de rose sig selv, alle de, som øve Uret.
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Herre! de knuse dit Folk og plage din Arv.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
De ihjelslaa Enken og den fremmede og myrde de faderløse.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
Og de sagde: Herren ser det ikke, og Jakobs Gud mærker det ikke.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Giver dog Agt, I ufornuftige iblandt Folket! og I Daarer! naar ville I blive kloge?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Mon han, som plantede Øret, ikke skulde høre? eller mon han, som dannede Øjet, ikke skulde se?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Mon han, som advarer Hedningerne, ikke skulde straffe? han, som lærer et Menneske Kundskab!
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Herren kender Menneskenes Tanker, thi de ere Forfængelighed.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Salig er den Mand, som du, Herre! advarer, og den, du underviser ud af din Lov
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
for at skaffe ham Hvile fra de onde Dage, indtil der bliver gravet en Grav for den ugudelige.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Thi Herren skal ikke opgive sit Folk og ej forlade sin Arv.
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
Thi Retten skal vende tilbage til Retfærdighed, og alle de oprigtige af Hjertet skulle efterfølge den.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Hvo staar hos mig imod de onde? hvo stiller sig hos mig imod dem, som gøre Uret?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Dersom Herren ikke havde været min Hjælp, da havde min Sjæl paa lidet nær boet i det stille.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Der jeg sagde: Min Fod snublede, da opholdt, o Herre! din Miskundhed mig.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Der jeg havde mange Bekymringer i mit Inderste, da forlystede din Trøst min Sjæl.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Skulde Ondskabens Trone have Samkvem med dig? den, som gør Uret tvært imod, hvad Ret er?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
De slaa sig sammen skarevis imod en retfærdigs Sjæl, og de fordømme uskyldigt Blod.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Men Herren blev mig en Befæstning, og min Gud blev mig en Tilflugts Klippe.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Og han har ladet deres Uret falde tilbage over dem og skal udrydde dem for deres Ondskab; Herren vor Gud skal udrydde dem.
