Žalmy 92
1 Žalm a píseň, ke dni sobotnímu. Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,
En salme, en sang til sabbatsdagen. Det er godt å prise Herren og å lovsynge ditt navn, du Høieste,
2 Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,
å kunngjøre din miskunnhet om morgenen og din trofasthet om nettene
3 Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.
til tistrenget citar og til harpe, til tankefullt spill på citar.
4 Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.
For du har gledet mig, Herre, med ditt verk, jeg jubler over dine henders gjerninger.
5 Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.
Hvor store dine gjerninger er, Herre! Såre dype er dine tanker.
6 Èlověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,
En ufornuftig mann kjenner det ikke, og en dåre forstår ikke dette.
7 Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.
Når de ugudelige spirer som gresset, og alle de som gjør urett, blomstrer, så er det til deres ødeleggelse for evig tid.
8 Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.
Men du er høi til evig tid, Herre!
9 Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.
For se, dine fiender, Herre, for se, dine fiender forgår; alle de som gjør urett, blir adspredt.
10 Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.
Og du ophøier mitt horn som villoksens; jeg er overgytt med frisk olje.
11 I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.
Og mitt øie ser med fryd på mine motstandere; mine ører hører med glede om de onde som står op imot mig.
12 Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.
Den rettferdige spirer som palmen; som en seder på Libanon vokser han.
13 Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.
De er plantet i Herrens hus, de blomstrer i vår Guds forgårder.
14 Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou,
Enn i gråhåret alder skyter de friske skudd; de er frodige og grønne
15 Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není.
for å kunngjøre at Herren er rettvis, han, min klippe, og at det ikke er urett i ham.
