Žalmy 92
1 Žalm a píseň, ke dni sobotnímu. Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,
Ein Psalm. Ein Lied, für den Sabbattag. Köstlich ist's, Jahwe zu danken und deinem Namen zu lobsingen, du Höchster,
2 Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,
am Morgen deine Gnade zu verkündigen und deine Treue in den Nächten
3 Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.
zum zehnsaitigen Psalter und zur Harfe, zu Saitenspiel auf der Zither.
4 Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.
Denn du hast mich fröhlich gemacht, Jahwe, durch dein Thun; ich juble über die Werke deiner Hände.
5 Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.
Wie sind deine Werke so groß, Jahwe, deine Gedanken so sehr tief!
6 Èlověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,
Der tierische Mensch erkennt es nicht, und der Thor begreift es nicht.
7 Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.
Wenn die Gottlosen wie das Gras sprossen, und alle Übelthäter blühen, so geschieht das, damit sie für immer vertilgt werden.
8 Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.
Du aber, Jahwe, thronst auf ewig in der Himmelshöhe.
9 Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.
Denn fürwahr, deine Feinde, Jahwe, denn fürwahr, deine Feinde werden vergehen, alle Übelthäter werden sich zerstreuen.
10 Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.
Und du ließest mein Horn hoch erhoben sein wie das eines Wildochsen, kräftigtest mein Alter durch frisches Öl.
11 I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.
Mein Auge blickte mit Lust auf meine Feinde, und meine Ohren hörten ihre Freude an den Bösewichtern, die sich wider mich erhoben hatten.
12 Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.
Der Fromme sproßt wie die Palme; er wächst wie die Ceder auf dem Libanon.
13 Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.
Im Tempel Jahwes gepflanzt, treiben sie in den Vorhöfen unseres Gottes Sprossen.
14 Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou,
Noch im Alter tragen sie Frucht, sind saftvoll und frisch,
15 Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není.
zu verkünden, daß Jahwe gerecht ist, mein Fels, an dem kein Unrecht ist.
