Žalmy 91
1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
Ko ia ʻoku nofo ʻi he potu lilo ʻi he fungani māʻolunga, ʻe nofomaʻu ia he malumalu ʻoe Māfimafi.
2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
Te u pehē, “Ko Sihova, ko hoku hūfanga ia mo ʻeku kolo: ko hoku ʻOtua te u falala kiate ia.”
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
Ko e moʻoni te ne fakamoʻui koe mei he hele ʻae tangata tauhele, pea mei he mahaki fakaʻauha.
4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
Te ne ʻōʻōfaki koe ʻaki hono fulufulu, pea te ke falala ki hono lalo kapakau: ko ʻene moʻoni ko ho fakaū mo ho pā ia.
5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
ʻE ʻikai te ke manavahē koeʻuhi ko e meʻa fakailifia ʻi he pō; pe koeʻuhi ko e ngahau ʻoku puna atu ʻi he ʻaho;
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
Pe koeʻuhi ko e mahaki lahi ʻoku ʻeveʻeva ʻi he poʻuli; pe koeʻuhi ko e fakaʻauha ʻoku fakaʻosiʻosi ʻi he hoʻatā.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
ʻE tō ʻae toko afe ʻi ho tafaʻaki, pea ko e toko mano ʻi ho nima toʻomataʻu ka ʻe ʻikai hoko ia ʻo ofi kiate koe.
8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
Ka te ke vakai ʻo mamata ʻaki ho mata ki he totongi ʻoe angahala.
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
Koeʻuhi kuo ke fili ʻa Sihova ʻaia ko hoku hūfanga, ʻio, ko e fungani māʻolunga ko ho nofoʻanga:
10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
ʻE ʻikai tō ha kovi kiate koe, pea ʻe ʻikai hoko ha mamahi fakaʻauha ke ofi ki ho nofoʻanga.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
He te ne fekau ʻene kau ʻāngelo kenau vakai koe, ke tauhi koe ʻi ho ngaahi hala kotoa pē.
12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
Tenau hapai hake koe ʻi he nima, telia naʻa tūkia ho vaʻe ki ha maka.
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
Te ke molomoloki ʻae laione mo e ngata: ko e laione mui mo e talākoni te ke malaki hifo ia.
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
“Koeʻuhi kuo ne tuku ʻene ʻofa kiate au, ko ia te u fakamoʻui ia: te u fokotuʻu ia ke māʻolunga, koeʻuhi kuo ne ʻiloʻi hoku huafa.
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
Te ne ui kiate au, pea te u talia ia: te u ʻiate ia ʻi he mamahi; te u fakamoʻui ia, pea hakeakiʻi ia.
16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
Te u fakafiemālieʻi ʻaki ia ʻae moʻui fuoloa, pea fakahā kiate ia ʻeku fakamoʻui.”
