< Žalmy 91 >

1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
Den der under dens Högstas bekärm sitter, och under dens Allsmägtigas skugga blifver,
2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
Han säger till Herran: Mitt hopp och min borg; min Gud, den jag hoppas uppå.
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
Ty han frälsar dig ifrå jägarens snaro, och ifrå den skadeliga pestilentie.
4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
Han skall betäcka dig med sina fjädrar, och ditt hopp skall vara under hans vingar; hans sanning är spjut och sköld;
5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
Att du icke torf förskräckas för nattenes stygghet; för de skott, som om dagen flyga;
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
För pestilentie, som i mörkrena vankar; för den sjuko, som om middagen förderfvar.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
Om tusende falla vid dina sido, och tiotusende vid dina högra sido, så skall det dock intet drabba uppå dig.
8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
Ja, du skall med din ögon se lust, och skåda huru dem ogudaktigom vedergullet varder.
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
Ty Herren är ditt hopp; den Högste är din tillflykt.
10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
Dig varder intet ondt vederfarandes, och ingen plåga skall nalkas dine hyddo.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
Ty han hafver befallt sinom Änglom om dig, att de skola bevara dig på allom dinom vägom.
12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
De skola bära dig på händerna, att du icke stöter din fot på stenen.
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
På lejon och huggormar skall du gå, och trampa uppå det unga lejonet och drakan.
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
Han begärar mig, ty vill jag uthjelpa honom; han känner mitt Namn, derföre vill jag beskydda honom.
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
Han åkallar mig, ty vill jag höra honom; jag är när honom i nödene; jag skall taga honom derut, och låta honom till äro komma.
16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
Jag skall mätta honom med långt lit, och skall bete honom mina salighet.

< Žalmy 91 >