Žalmy 91

1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Zaupajoč v zavetji Najvišjega, v senci Vsemogočnega neprestano prenočujoč

2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

Pravim: V Gospodu je pribežališče moje in grad moj; Bog moj je, kateremu zaupam.

3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Ker on te bode rešil iz zanke tičarjeve, iz kuge pogubne.

4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

S perotjo svojo te bode branil, ko bodeš pribežal pod peroti njegove; ščit in bran je zvestoba njegova.

5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Ne boj se nočnega strahú, pušice, ki leta podnevi;

6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

Pogube, ki lazi v temi, ne kuge, ki razsaja o poludné.

7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Pade jih na eni strani tvoji tisoč, in desetkrat tisoč na desni tvoji, k tebi ne pride.

8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Samo z očmi Svojimi bodeš pogledal in videl bodeš grešnikov povračilo.

9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

Ko bodeš ti Gospoda, Boga pribežališča mojega, Najvišjega postavil za prebivališče svoje,

10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

Ne bode priložnosti, da te zadene húdo, in šiba se ne približa tvojemu šatoru.

11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

Ker angelom svojim bode zapovedal zate, da te hranijo po vseh potih tvojih;

12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

Držé te z obema rokama, da ne zadeneš z nogo svojo ob kamen.

13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

Po divjem levu bodeš hodil in po kači, teptal bodeš leva mladiča in zmaja.

14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

"Ker je proti meni nagnen v ljubezni (pravi Bog), zato ga bodem otél; na višavo ga bodem postavil, ker pozna, ime moje.

15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

Kakor hitro me zakliče, uslišim ga; na strani mu bodem v stiski; otel ga bodem in počastil.

16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

Nasitil ga bodem z dolgostjo lét, storil bodem, da uživa blaginjo mojo."