Žalmy 91

1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Koji živi u zaklonu višnjega, u sjenu svemoguæega poèiva.

2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

Govori Gospodu: ti si utoèište moje i braniè moj, Bog moj, u kojega se uzdam.

3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

On æe te izbaviti iz zamke ptièareve, i od ljutoga pomora;

4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Perjem svojim osjeniæe te, i pod krilima njegovijem zakloniæeš se; istina je njegova štit i ograda.

5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Neæeš se bojati strahote noæne, strijele, koja leti danju,

6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

Pomora, koji ide po mraku, bolesti, koja u podne mori.

7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Pašæe pored tebe tisuæa i deset tisuæa s desne strane tebi, a tebe se neæe dotaæi.

8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Samo æeš gledati oèima svojima, i vidjeæeš platu bezbožnicima.

9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

Jer si ti, Gospode, pouzdanje moje. Višnjega si izabrao sebi za utoèište.

10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

Neæe te zlo zadesiti, i udarac neæe dosegnuti do kolibe tvoje.

11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

Jer anðelima svojim zapovijeda za tebe da te èuvaju po svijem putovima tvojim.

12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

Na ruke æe te uzeti da gdje ne zapneš za kamen nogom svojom.

13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

Na lava i na aspidu nastupaæeš i gaziæeš laviæa i zmaja.

14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

“Kad me ljubi, izbaviæu ga; zakloniæu ga, kad je poznao ime moje.

15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

Zazvaæe me, i uslišiæu ga; s njim æu biti u nevolji, izbaviæu ga i proslaviæu ga.

16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

Duga života nasitiæu ga, i pokazaæu mu spasenje svoje.”