Žalmy 91
1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
Kas sēž tā Visuaugstākā patvērumā un mīt tā Visuvarenā ēnā,
2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
Tas saka uz To Kungu: mana cerība un mana stipra pils, mans Dievs, uz ko es paļaujos.
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
Jo Viņš tevi glābj no mednieka valgiem, no kaitīgā mēra.
4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
Viņš tevi sedz Saviem spārniem, un apakš Viņa spārniem tu esi glābts; Viņa patiesība ir par apsegu un par priekšturamām bruņām,
5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
Ka tev nav ko bīties no nakts baidekļiem, no bultām, kas dienā skraida,
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
No mēra, kas tumsā lien, no sērgas, kas dienas vidū samaitā.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
Jebšu tūkstoši krīt tev sānis, un desmit tūkstoši pie tavas labās rokas, taču tevi neaizņems.
8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
Tiešām, ar savām acīm tu uzlūkosi un redzēsi, kā bezdievīgiem top atmaksāts.
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
Tu, Kungs, esi mans patvērums! To Visuaugstāko tu esi licis par savu stiprumu.
10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
Ļaunums tev neuzies, un pie tava dzīvokļa mokas nepiestāsies.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
Jo Viņš Saviem eņģeļiem par tevi pavēlēs, tevi pasargāt uz visiem taviem ceļiem.
12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
Tie tevi uz rokām nesīs, ka tu savu kāju pie akmens nepiedauzīsi.
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
Pār lauvām un odzēm tu kāpsi un samīsi jaunos lauvas un pūķus.
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
„Viņš tveras pie Manis, un Es viņu izglābšu; Es viņu paaugstināšu, jo viņš pazīst Manu vārdu.
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
Viņš Mani piesauc, un Es viņu paklausīšu. Es viņam klāt esmu bēdās, Es viņu gribu izraut un viņu pagodināt.
16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
Ar ilgu dzīvošanu Es viņu gribu paēdināt un viņam parādīt Savu pestīšanu“.
