Žalmy 91

1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Laus cantici David. [Qui habitat in adjutorio Altissimi, in protectione Dei cæli commorabitur.

2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

Dicet Domino: Susceptor meus es tu, et refugium meum; Deus meus, sperabo in eum.

3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Quoniam ipse liberavit me de laqueo venantium, et a verbo aspero.

4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Scapulis suis obumbrabit tibi, et sub pennis ejus sperabis.

5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Scuto circumdabit te veritas ejus: non timebis a timore nocturno;

6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

a sagitta volante in die, a negotio perambulante in tenebris, ab incursu, et dæmonio meridiano.

7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Cadent a latere tuo mille, et decem millia a dextris tuis; ad te autem non appropinquabit.

8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Verumtamen oculis tuis considerabis, et retributionem peccatorum videbis.

9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

Quoniam tu es, Domine, spes mea; Altissimum posuisti refugium tuum.

10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

Non accedet ad te malum, et flagellum non appropinquabit tabernaculo tuo.

11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

Quoniam angelis suis mandavit de te, ut custodiant te in omnibus viis tuis.

12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

In manibus portabunt te, ne forte offendas ad lapidem pedem tuum.

13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

Super aspidem et basiliscum ambulabis, et conculcabis leonem et draconem.

14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

Quoniam in me speravit, liberabo eum; protegam eum, quoniam cognovit nomen meum.

15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

Clamabit ad me, et ego exaudiam eum; cum ipso sum in tribulatione: eripiam eum, et glorificabo eum.

16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

Longitudine dierum replebo eum, et ostendam illi salutare meum.]