Žalmy 91
1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
Assis dans l'asile du Très-haut, on repose à l'ombre du Tout-puissant.
2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
Je dis à l'Éternel: O mon refuge et mon fort, ô mon Dieu en qui je me confie!
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
Oui, Il te dégage des rets de l'oiseleur, de la peste meurtrière;
4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
Il te couvre de ses plumes, et sous ses ailes tu trouves un abri; sa vérité est un bouclier et un rempart.
5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
Tu n'as pas à redouter l'épouvante de la nuit, ni la flèche qui vole durant le jour,
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
ni la peste qui s'avance dans les ténèbres, ni la contagion qui sévit au milieu du jour.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
Que mille hommes tombent à ton côté, et des myriades à ta droite, tu es hors des atteintes.
8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
De tes yeux seulement tu en es spectateur, et tu assistes à la rétribution des impies.
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
C'est, ô Éternel, que tu es mon refuge; tu t'es choisi le Très-baut pour appui.
10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
Le malheur n'arrive point jusqu'à toi, et la plaie n'approche point ta tente.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
Car Il donne pour toi l'ordre à ses anges de te garder en toutes tes voies.
12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
Ils te porteront sur leurs bras, de peur que ton pied ne heurte contre la pierre,
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
Tu marcheras sur le lion et la vipère, tu fouleras le lionceau et le dragon.
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
« Puisqu'il s'attache à moi, je veux le sauver, le mettre en lieu sûr, puisqu'il connaît mon nom,
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
Il m'invoque, et je l'exauce; je suis près de lui dans la détresse, je le délivrerai et je le glorifierai.
16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
De longs jours je le rassasierai, et je lui ferai voir mon secours. »
