Žalmy 91
1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
Celui qui demeure sous l’abri du Très-Haut Repose à l’ombre du Tout-Puissant.
2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
Je dis à l’Éternel: Mon refuge et ma forteresse, Mon Dieu en qui je me confie!
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
Car c’est lui qui te délivre du filet de l’oiseleur, De la peste et de ses ravages.
4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
Il te couvrira de ses plumes, Et tu trouveras un refuge sous ses ailes; Sa fidélité est un bouclier et une cuirasse.
5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
Tu ne craindras ni les terreurs de la nuit, Ni la flèche qui vole de jour,
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
Ni la peste qui marche dans les ténèbres, Ni la contagion qui frappe en plein midi.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
Que mille tombent à ton côté, Et dix mille à ta droite, Tu ne seras pas atteint;
8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
De tes yeux seulement tu regarderas, Et tu verras la rétribution des méchants.
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
Car tu es mon refuge, ô Éternel! Tu fais du Très-Haut ta retraite.
10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
Aucun malheur ne t’arrivera, Aucun fléau n’approchera de ta tente.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
Car il ordonnera à ses anges De te garder dans toutes tes voies;
12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
Ils te porteront sur les mains, De peur que ton pied ne heurte contre une pierre.
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
Tu marcheras sur le lion et sur l’aspic, Tu fouleras le lionceau et le dragon.
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
Puisqu’il m’aime, je le délivrerai; Je le protégerai, puisqu’il connaît mon nom.
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
Il m’invoquera, et je lui répondrai; Je serai avec lui dans la détresse, Je le délivrerai et je le glorifierai.
16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
Je le rassasierai de longs jours, Et je lui ferai voir mon salut.
