Žalmy 91

1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Den der sidder i den Højestes Skjul og dvæler i den Almægtiges Skygge,

2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

siger til HERREN: Min Tilflugt, min Klippeborg, min Gud, på hvem jeg stoler.

3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Thi han frier dig fra Fuglefængerens Snare, fra ødelæggende Pest;

4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

han dækker dig med sine Fjedre, under hans Vinger finder du Ly, hans Trofasthed er Skjold og Værge.

5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Du frygter ej Nattens Rædsler, ej Pilen der flyver om Dagen

6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

ej Pesten, der sniger i Mørke, ej Middagens hærgende Sot.

7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Falder end tusinde ved din Side, ti Tusinde ved din højre Hånd, til dig når det ikke hen;

8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

du ser det kun med dit Øje, er kun Tilskuer ved de gudløses Straf;

9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

(thi du, HERRE, er min Tilflugt) den Højeste tog du til Bolig.

10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

Der times dig intet ondt, dit Telt kommer Plage ej nær;

11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

thi han byder sine Engle at vogte dig på alle dine Veje;

12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

de skal bære dig på deres Hænder, at du ikke skal støde din Fod på nogen Sten;

13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

du skal træde på Slanger og Øgler, trampe på Løver og Drager.

14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

"Da han klynger sig til mig, frier jeg ham ud, jeg bjærger ham, thi han kender mit Navn;

15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

kalder han på mig, svarer jeg ham, i Trængsel er jeg hos ham, jeg frier ham og giver ham Ære:

16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

med et langt Liv mætter jeg ham og lader ham skue min Frelse!"