Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Oración de Moisés, varón de Dios. Oh Señor, Tú eres de generación en generación.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Antes que los montes fuesen engendrados, y naciesen la tierra y el orbe, y desde la eternidad hasta la eternidad, Tú, oh Dios, eres.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Tú reduces a los mortales al polvo, y les dices: “Reintegraos, hijos de Adán.”
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Así como mil años son a tus ojos lo que el día de ayer, una vez que ha pasado, y lo que una vigilia de la noche,
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
así (a los hombres) los arrebatas, y son como un sueño matutino, como la hierba verde;
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
que a la mañana está en flor y crece, y a la tarde es cortada y se seca.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
Así también nos consumimos a causa de tu ira, y estamos conturbados por tu indignación.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Has puesto ante tus ojos nuestros delitos, y a la luz de tu rostro nuestros pecados ocultos,
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
porque todos nuestros días declinan por efecto de tu ira, nuestros días pasan como un suspiro.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Los días de nuestra vida son en suma setenta años, y en los robustos, ochenta; y los más de ellos son pena y vanidad, porque pronto han pasado y nos volamos.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
¿Quién pesa según el temor que te es debido la vehemencia de tu ira y tu indignación?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Enséñanos a contar nuestros días, para que lleguemos a la sabiduría del corazón.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Vuélvete, Yahvé —¿hasta cuándo?— y sé propicio a tus siervos.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Sácianos con tu misericordia desde temprano, para que nos gocemos y nos alegremos todos nuestros días.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Alégranos por los días en que nos humillaste, por los años en que conocimos la desventura.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Manifiéstese a tus siervos tu obra, y a sus hijos tu gloria.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Y la bondad del Señor, nuestro Dios, sea sobre nosotros; y conduce Tú las obras de nuestras manos, [para que prospere la obra de nuestras manos].
