Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Oração de Moisés, homem de Deus: Senhor, tu tens sido nossa habitação, de geração em geração.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Antes que os montes surgissem, e tu produzisses a terra e o mundo, desde à eternidade até a eternidade tu és Deus.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Tu fazes o homem voltar ao pó, e dizes: Retornai-vos, filhos dos homens!
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Porque mil anos aos teus olhos são como o dia de ontem, que passou, e como a vigília da noite.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Tu os levas como correntes de águas; são como o sono; de madrugada são como a erva que brota:
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
De madrugada floresce, e brota; à tarde é cortada, e se seca.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
Porque perecemos com tua ira, e nos assombramos com teu furor.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Tu pões nossas perversidades perante ti, nosso [pecado] oculto [perante] a luz do teu rosto.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Porque todos os nossos dias se vão por causa de tua irritação; acabamos nossos anos como um suspiro.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Os dias de nossa vida [chegam até] os setenta anos; e os que são mais fortes, até os oitenta anos; e o melhor deles é canseira e opressão, porque logo é cortado, e saímos voando.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Quem conhece a força de tua ira? O teu furor é conforme o temor a ti.
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Ensina [-nos] a contar nossos dias de tal maneira que alcancemos um coração sábio.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Retorna, SENHOR! Até quando? [Tem] compaixão para com teus servos.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Farta-nos de manhã com tua bondade; e nos alegraremos e seremos cheios de alegria por todos os nossos dias.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Alegra-nos conforme os dias [em que] tu nos afligiste, os anos [em que] vimos o mal.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Que tua obra apareça aos teus servos, e tua glória sobre seus filhos.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
E que o agrado do SENHOR nosso Deus seja sobre nós; e confirma as obras de nossas mãos sobre nós; sim, a obra de nossas mãos, confirma!
