Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Senhor, tu tens sido o nosso refúgio, de geração em geração.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Antes que os montes nascessem, ou que tu formasses a terra e o mundo, mesmo de eternidade em eternidade, tu és Deus.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Tu reduzes o homem à destruição; e dizes: tornai-vos, filhos dos homens.
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Porque mil anos são aos teus olhos como o dia de ontem quando passou, e como a vigília da noite.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Tu os levas como com uma corrente d'água: são como um sono: de manhã são como a erva que cresce.
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
De madrugada floresce e se muda: à tarde se corta e se seca.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
Pois somos consumidos pela tua ira, e pelo teu furor somos angustiados.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Diante de ti puseste as nossas iniquidades: os nossos pecados ocultos à luz do teu rosto.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Pois todos os nossos dias vão passando na tua indignação; passamos os nossos anos como um conto que se conta.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Os dias da nossa vida chegam a setenta anos, e se alguns pela sua robustez chegam a oitenta anos, o orgulho deles é canceira e enfado, pois cedo se corta e vamos voando.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Quem conhece o poder da tua ira? segundo és tremendo, assim é o teu furor.
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Ensina-nos a contar os nossos dias, de tal maneira que alcancemos corações sábios.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Volta-te para nós, Senhor: até quando? e aplaca-te para com os teus servos.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Farta-nos de madrugada com a tua benignidade, para que nos regozijemos, e nos alegremos todos os nossos dias.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Alegra-nos pelos dias em que nos afligiste, e pelos anos em que vimos o mal.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Apareça a tua obra aos teus servos, e a tua glória sobre seus filhos.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
E seja sobre nós a formosura do Senhor, nosso Deus: e confirma sobre nós a obra das nossas mãos; sim, confirma a obra das nossas mãos.
