Žalmy 90

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

oratio Mosi hominis Dei Domine refugium tu factus es nobis in generatione et generatione

2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

priusquam montes fierent et formaretur terra et orbis a saeculo usque in saeculum tu es Deus

3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

ne avertas hominem in humilitatem et dixisti convertimini filii hominum

4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

quoniam mille anni ante oculos tuos tamquam dies hesterna quae praeteriit et custodia in nocte

5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

quae pro nihilo habentur eorum anni erunt

6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

mane sicut herba transeat mane floreat et transeat vespere decidat induret et arescat

7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

quia defecimus in ira tua et in furore tuo turbati sumus

8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

posuisti iniquitates nostras in conspectu tuo saeculum nostrum in inluminatione vultus tui

9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

quoniam omnes dies nostri defecerunt in ira tua defecimus anni nostri sicut aranea meditabantur

10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

dies annorum nostrorum in ipsis septuaginta anni si autem in potentatibus octoginta anni et amplius eorum labor et dolor quoniam supervenit mansuetudo et corripiemur

11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

quis novit potestatem irae tuae et prae timore tuo iram tuam

12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

dinumerare dexteram tuam sic notam fac et conpeditos corde in sapientia

13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

convertere Domine usquequo et deprecabilis esto super servos tuos

14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

repleti sumus mane misericordia tua et exultavimus et delectati sumus in omnibus diebus nostris

15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

laetati sumus pro diebus quibus nos humiliasti annis quibus vidimus mala

16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

et respice in servos tuos et in opera tua et dirige filios eorum

17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

et sit splendor Domini Dei nostri super nos et opera manuum nostrarum dirige super nos et opus manuum nostrarum dirige;